O zakopané cikánce

V údolí kolem protékající Svratky se uprostřed lesů mezi Cikhájem a Herálcem nacházejí louky zvané Pihovina. Po staletí zde alespoň jednou do roka tábořili celým královstvím putující cikáni, kteří měli od rychtářů zákaz nocovat v okolních obcích. Jednou se v těchto místech na několik dnů usadila kočovná skupinka, opatrující ve svém středu starou stoosmiletou kartářku Danielku. Chromá a poloslepá bába v požehnaném věku cestovala zásadně jen na nosítkách, obklopena svými nejbližšími. Neuplynula hodina, aby si spokojeně nezabafala ze své oblíbené dýmky. Bílé vlasy jí při tom, stejně jako k nebi stoupající kouř, poletovaly sem a tam nad temnýma a jako hrob tajemnýma očima.

Bylo to právě během zastavení v Pihovinách, kdy zcela nečekaně promluvila k celé tlupě: „Chtěla bych již zemřít, ale nemohu. Nic mě už na tomto světě netěší, všechno už jsem poznala a zažila. Pomoci vám v ničem také nemohu a jen vás zdržuji na dalekých cestách. Protože jsem na této louce spatřila před sto osmi lety světlo světa, chci tady tentokrát zůstat. Prosím, dnes mi vykopete hluboký hrob, dáte mi míšek s tabákem a křesadlo s hubkou do kapsáře a pochováte mě i s mými nosidly!“

Cikáni se upřímných a důvěrných vět staré Danielky vyděsili. Začali hlasitě plakat. Bába jim sice překážela, ale v životě by je nenapadlo se jí takovým způsobem zbavit. Naopak, byli dokonce pyšní, že tak dlouho žije. Kdyby i nadále v takovém věku hádala z ruky, vydělala by za jediný den pro všechny, je přece zkušená a všechno ví.

Až když Danielka shromážděným druhům pohrozila prokletím, nezbývalo, než jí v posledním přání vyhovět. Vykopali tedy hlubokou jámu a za zpěvu smutných, ale krásných cikánských melodií do ní bábu i s nosítky, tabákem a dýmkou uložili. Upravili nad ní strop ze smrkových kulánů a ten pak zasypali hlínou. Stará kartářka si pod ním radostně polehávala, usmívala se a kouřila. Tak ji všichni přítomní viděli naposledy.

Lidé z okolí se o podivném pohřbu dozvěděli od cikánů napřesrok. Za více než sto let se však nikdo hrobu na Pihovině nedotkl, a tak je klidně možné, že je čarodějná Danielka pod zemí dosud živa a v klidu si tam dál pokuřuje. Ještě dnes si místní vpravo od cesty ukazují na vyvýšeninu u lesa, kde stará cikánka údajně odpočívá.