Jak chtěl čert zabránit stavbě kostela

Před mnoha lety se v osadě Svatý Mikuláš, která náleží pod Rváčov, stavěl kostel. Byla to velká událost. Rváčovští si nechali dovézt tucet vozů, vrchovatě naložených kamenem. Všichni přiložili ruku k dílu. Tenhle kopal základy, tamten štípal kámen, jiný zase míchal maltu. Jedinému, komu se stavba nelíbila, byl čert, který se na místo, na kterém se kostel budoval, rád chodil ulejvat, aby nemusel v pekle pořád přikládat pod kotle hříšníků. Čert přemýšlel, jak by stavbě jenom mohl zabránit. Uvažoval, hloubal, dumal, až přišel na spásný nápad. Ukradne všechno kamení a kostel nebudou mít z čeho postavit.

Vydal se tedy uprostřed nejhlubší noci na místo. Vyhlédl si ten největší balvan, popadl ho do náruče a vyletěl s ním vysoko nad koruny stromů. Rozhlížel se, kam by kámen jenom odhodil, kde učiní největší škodu. A zrovna když se rozpřahoval k hodu, objevila se proti němu záře tak silná, až ho dočista oslepila.

To anděl sestoupil z nebe, aby čertu zabránil v jeho zlých úmyslech. V jedné ruce držel veliký meč, nad hlavou mu svítila svatozář. Anděl se nerozmýšlel ani chvíli a po čertu ťal tím velkým mečem, až kámen v jeho náručí přesekl na dvě půle. Čert se tak lekl, že spadl i s tím rozseknutým balvanem na zem. Tam se rychle vzpamatoval a ve strachu před andělem upaloval zpět do pekla, kam všichni rohatí patří. Přitom se od toho balvanu odrazil tak silně, že na něm zanechal otisk svého kopyta.

Tak anděl zachránil stavbu rváčovského kostela. Někdo říká, že to byl dokonce sám svatý Mikuláš, kterému je kostel zasvěcený. Pravdou však dozajista je, že rozpůlený kámen s otiskem kopyta leží tu dodnes.