O poustevníku Bertovi

Dávno před tím, než byla na Uhlířském vrchu u Brutálu postavena původní kaple předcházející stav poutního kostela Panny Marie, stála na úpatí kopce malá chaloupka. V ní přebýval starý muž, kterému lidé z okolí říkali svatý Bert.

Jednou, když přišel do vsi Kočová, aby prodal hojivé masti z léčivých bylin, se stalo něco nevídaného. Právě když Bert ťukal na dveře posledního domu, rozlehl se dědinou velký křik. Lidé zděšeně ukazovali k místu, kde stálo Betlovo stavení. I z té dáli bylo vidět šlehající plameny a hustý dým. Jen starý muž stál klidně, jakoby se ho celé i štěstí ani netýkalo. Pokřižoval se a ukázal prstem i horu. V tu chvíli se nad hořící chaloupkou objevil těžký tmavý mrak, z něhož se spustil tak silný déšť, že vzápětí oheň uhasil. Potom prudký vítr rozehnal oblaka černého dýmu a užaslí lidé spatřili, jak ze s oblohou spojuje jakýsi paprsek zářící tak silně že si všichni překryli oči dlaněmi, aby je snad neoslepil Když potom sundali dlaně z očí a ohlíželi se po Bertovi, nenašli jej. Od toho dne už starého muže nikdy nikdo nespatřil a vyprávělo se, že paprsek byl Bertovou cestou do nebe. Na místě, kde se tehdy stal zázrak, postavili kocovští obyvatelé dřevěný kříž a zanedlouho zbudovali na uhlířském vrchu kapli na památku svatého Berta. Dlouho se v kraji říkávalo, že se na duhu nikdy nesmí i ukazovat prstem, aby duši nevytáhla nahoru.