Hukalda - lesní kotlinka

Mezi dědinami Pískovém, Lipinkou a Troubelicemi ležela kdysi nepatrná lesní kotlinka, ověnčená lesem Kárníkem a zvaná Hukadla. Houkalové a houkalky, po nichž dostalo toto místo jméno, byli lesní mládenci a lesní panny v bílém úboru, ze zeleným pásem kolem beder, na hlavě s mnišskou kapuci. Ti zvláštním houkáním vábili k sobě nezkušené mladé lidi, tancovali s nimi až do vysílení, utancovali je k smrti a odkvapili. Tak jednou v neděli před svatým Janem Křtitelem odpoledne po požehnání jedna mladá svobodná dívka se vybrala do Hukadel hledat koření lásky, laskavec, neboť se jí zdálo, že láska jejího milého k ní už chladne. Bylo to jen pouhé zdání, pravdy na tom ani za mák. Než láska bývá podezřívavá a dívka chtěla mít jistotu. Její milý, když se dopátral, kam dívka odešla, pospíšil si za ní a našel ji odpočívající na mezi s vonnou mateřídouškou. Náhle z lesa něco zahouká, a zase a opět. „Slyšíš?“ řekla dívka. „To houkal volá na houkalku. Závidí nám naši lásku. Bojím se jich, pojď odtud!“ Vstala a táhla chlapce jinam. Napřed zavolám na houkalku, abych se dověděl, jestli je pěknější než ty,“ řekl hoch, zasmál se, a než mu v tom mohla zabránit, třikrát zahoukal do lesa. Znenadání, kde se vzala, tu se vzala, zjevila se bílá žena se zeleným pásem kolem beder, hlavu v kapuci, třikrát zahoukala, chopila se mládence a rejdila s ním v šíleném tanci. Za chvíli se objevil i houkal a pustil se do stejně divokého tance s děvčetem. Ráno je našli na poli mrtvé s krvavými chodidly. Oba mladí nešťastníci se stali obětí zlých duchů – houkala a houkalky.