Dva bochníky

Jak vypravují staří pamětníci, vypukl po třicetileté válce hlad a mor. Také v Uherském Hradišti zemřela spousta lidí. Mnoho statků bylo zničeno a pole rozdupaly stovky koní nepřátelských vojsk. Bída zachvátila celý kraj. Pro nejchudší pekli františkáni v hradišťském klášteře chléb. Ubožáci v hadrech trpělivě čekali, až budou obdařeni bochníkem. Vypráví se o jednom bílovickém sedlákovi, kterému se podařilo zachránit majetek, že byl velký skrblík. Když se dozvěděl, že se v klášteře rozdává chléb, neváhal toho využít. Postavil se do zástupu chudáků a čekal, až na něj přijde řada. Poděkoval s falešným „Pán Bůh zaplať“ a odcházel. Protože byl vychytralý – schoval první bochník, čepici stáhl do čela a s drzostí šel pro druhý. Cestou domů se mu však bochníky zdály těžší a těžší. Podíval se na chleby, ale místo bochníků držel dva velké kameny. Zanadával a odhodil je vedle cesty. Náhle uslyšel z dědiny zvonění na poplach. Domů doběhl však pozdě. Plameny mu vzaly všechno, co měl. A ty dva kameny? Ty leží u Včelar dodnes, někde hluboko v polích.