O obrovském drakovi z podzemní jeskyně

U rozcestníku označujícího Údolí Tepličky se vypíná prudký svah posetý velkými balvany. Na těchto místech kdysi v podzemní jeskyni žil obrovský drak, který opouštěl svůj úkryt dvakráte do roka, aby přijal dary, které mu nosili lidé z okolních vesnic na usmířenou. Většinou to byly všelijaké lesklé předměty – poháry, prsteny, plíšky kovů či malá zrcátka, protože o drakovi bylo známo, že má zálibu ve všem, co se třpytí. Ten zase na oplátku nikdy neopustil svou jeskyni, aby lidem škodil a ubližoval. Tak žili navzájem v poklidu celá dlouhá léta a lidé se jen varovali toho, aby v blízkosti jeskyně měli u sebe cokoliv lesklého. Říkalo se totiž, že v takovém případě by se drak probudil rozezlen, že ještě nenastal čas třpytivých darů, a přesto byl vyrušen. Vylezl by ze skály a běda těm, kteří by se nacházeli v jeho dosahu. Ale přesto se jednou tak stalo. Jistá dívka, která seděla pod skalou u potoka, čekala na milého, ve svitu zapadajícího slunce si zálibně prohlížela svoji tvář ve střípku zrcátka a úplně zapomněla na varování této legendy. Najednou se hora pohnula a padající kameny úplně zasypaly břehy potoka i nebohou dívku. Dodnes v korytě řeky leží velké balvany, které kdysi tvořily souvislou skalní stěnu a na svahu nad Tepličkou se povalují kameny roztržené hněvem draka. Nikdo neví, jestli po té nešťastné příhodě drak podzemní skálu opustil, ale žádný člověk se už neodvážil v těchto místech si prohlížet v zrcátku svou tvář.