O obrech v nitru hory

O Mlžném kopci u Budišova se vypraví, ze v jeho nitru žijí obři, jimž se nad hlavami vznáší průsvitné obláčky, kterým lidé říkali mlžné čepičky. Obři prý horu obývají od dob, kdy v tomto kraji žili jednoocí bojovníci, kteří sestoupili s nebes a chtěli ovládnout celé území obydlené prvními lidmi. Tehdy nastal nelítostný boj,v němž obři zvítězili díky svým mlžným čepičkám, které je činily neviditelnými a poražení bojovníci museli opustit zemi. Všichni lidé věděli že za svou záchranu mohou děkovat jen obrům, a tak jim každoročně o letním slunovratu přinášeli k úpatí kopce dary.

Až jednou se v kraji objevil jakýsi cizinec, který lidem vysvětlil, že obři je mohou chránit jen v boji proti tomu, co přichází z nebe, a protože už dávno lidé začali válčit jen mezi sebou, nemohli obři už nijak zasáhnout. Tak se pomalu na obry zapomnělo, ale přesto hora od těch dob stále nese název Mlžný kopec na památku dávné události, kdy neviditelní obři zabránili pohromě, která se tenkrát snesla s nebe. Říká se, že obří bytosti stále horu obývají a že každým rokem o Slunovratu se před západem slunce ukáže nad vrcholem Mlžného kopce tvář vykreslená obláčky na obloze. Té tváři, jak vyprávěli staří obyvatelé tohoto kraje, se má zamávat na pozdrav, protože je to podoba těch, kteří bdí v nitru hory a jsou připraveni zasáhnout, kdyby lidstvu hrozila pohroma odkudsi z hlubin vesmíru.