Šedý mužíček z Bělé

Před mnoha lety musel jakýsi vojenský velitel utéci před nepřátelskými oddíly a skrýval se u takzvaných Širokých kamenů. Nepřátelé ho však v jeho skrýši vypátrali a zamordovali. Jeho nepokojná duše obcházela v lesích mezi Bělou a Maxičkami a čekala na spasení. Zjevoval se v podobě vousatého trpaslíka nebo jako malý, ve vlčině oblečený lovec, kterého v okolí nazývali šedým mužíčkem.

Jednoho dne žala dívka jménem Marta u Širokých kamenů trávu. Když měla plný košík, cosi ji za něj zatahalo. V úžasu zůstala dívka chvíli stát a rozhlížela se kolem. Tu ji něco zatahalo za sukni, ale když se otočila, stále nikoho neviděla. Marta zděšeně sebrala košík a rychle utíkala domů. Když vyprávěla matce svůj podivný příběh, seděla ve světnici také bylinkářka. Ta mínila, že to nebyl nikdo jiný než šedý mužiček, který často tropí takové kousky. Bude-li se to opakovat, musí prý dívka nahlas zvolat:

"At všichni duchové velebí Pána, a ne šedého vlčího kmána."

Asi za rok šla Marta opět na trávu k Širokým kamenům. A jak tak seká, zase ji něco po chvíli zatahalo za košík. Dívka se narovnala a srdnatě zvolala:

"At' všichni duchové velebí Pána, a ne šedého vlčiho kmána."

Jen to dořekla, stál před ní šedý mužiček, držel v ruce malého bílého ptáčka a pravil: "Já také velebím." Vložil ptáčátko děvčeti do dlaně a zmizel. Ptáček však frr a byl pryč. Marta zůstala udiveně stát, otočila se a zcela zmatená se vydala domů. Bohužel však od té události churavěla a churavěla, a brzy nato zemřela. Sedý mužíček se v okolí Bělé už nikdy neobjevil.