Jak Basrymon srazil chodci klobouk

Bylo tomu už patnáct let, co starý Zajíc, otec Johany Kozlové ze Starých Hamer, odešel na věčnost. „Pámbu mu daj lehku zem! Bylo to dobře člověčisko“, vzpomínali na něj jeho kamarádi a sousedé. Jednou šel Zajíc odněkud zpoza řeky domů a stala se mu nemilá věc… Jak přicházel doprostřed lávky přes Ostravici, plesknul hastrman, který se tam nejednou zdržoval, takový lískanec, že mu až v hlavě zahučelo a klobouk mu hned spadl do vody. Zajíc se honem vzpamatoval a utíkal za kloboukem, kterého mu bylo líto. Čím více utíkal, tím klobouk rychleji plynul po vodě. Za chvíli už byl klobouk ve velkém plesu a Zajíc se zarazil, něco ho v duchu varovalo, aby tam nechodil k vodě. Vrátil se a chtěl jít domů, ale žádným způsobem nemohl najít správnou cestu. Vždy ušel kousek cesty a zase byl u vody. Tak chodil a bloudil celou noc, až se začalo rozednívat. Teprve potom našel ten správný chodník k chalupě. Zase přišel k lávce přes řeku, „jak to prve dostal v pysk“ a k velké radosti uviděl klobouk ležet na lávce. Tu teprve Zajíc poznal, že „basrymon“ to měl s tím kloboukem tak narafičené jako rybář s háčkem na ryby, aby ho dostal do větší vody a tam ho mohl utopit.