Jak v Bukovsku stěhovali kostel.

Znelíbilo se purkmistrovi a konšelům místo, kde kostel stál a chtěli jej posunout. Rozhlásili tedy po okolí, že se hledá šikovný člověk, který by dokázal stavbu přemístit, aniž by se musela bourat. Dnes bychom řekli,že vypsali „výběrové řízení“. Přihlásil se jeden šikula a že prý by to za slušný peníz dokázal. Dohodli se s purkmistrem, co jako za to a šikula nechal svolat celou obec, a aby si všichni prý přinesli provazy , které doma mají. Když je občané přinesli, nechal omotat kostel a ještě natáhnou dva prameny směrem, kam měl být kostel stěhován. Nřídil všem, aby se chopili provazů a až jim zavelí, abyse dívali jenom před sebe a táhli veškerou silou. Před tím ještě zavolal purkmistra, aby označil místo, kam má být kostel posunut a položil tam svůj kabát. Potom zavelel a všichni občané táhli a táhli tak usilovně, nedívali se při tom ani vlevo ani v pravo. Mezitím filuta postrčil svůj kabát o tři kroky ke kostelu a zavelel k odpočinku. Než začali opět tahat, kontroloval s purkmistrem, „jestli se to hlo“.

A skutečně. kostel byl blíže ke kabátu o celé tři kroky. tak se to opakovalo několikrát, až zbýval mylý kousek. V tom okamžiku procházel obcí nějaký vandrák a když viděl kabát na zemi, který zrovna nikdo nehlídal, skočil po něm a utekl. Filuta, který podvod s posunem řídil, zavele k odopočinku a sám se divil, kde že je jeho kabát. Neztratil však duchapřítomnost a povídá purkmistrovi: “ moc jste tahali, teď mám kabát pod kostelem.“ Samozřejmě si nechal i ten kabát dobře zaplatit a konšelé byli rádi, že mají kostel tam, kde ho chtěli mít.