O zatoulaném Emilovi

Traduje se pověst, že za Napoleonských válek se po bitvě u Štoků spustila prudká vánice, a tak se krajem potulovali ztracení předsunutí vojáci a koně. Pozdě v noci někdo zabušil na dveře domku strážného, který měl na starost Pávovské rybníky. Byl to vystrašený a promrzlý voják mluvící německy co se představil jako Emil a požádal o radu, jak se dostat do Jihlavy. Strážný mu daroval malou lucernu, dal mu řádně přihnout a poradil mu, že nejlepší bude vydat se na západ, kde se napojí na stezku vedoucí kolem vrchu Rudný do Jihlavy. Voják poděkoval a odešel. Když šel druhý den večer strážný na pravidelnou obhlídku rybníků, uviděl v místech kde vtéká Zlatý potok do nejvyššího z rybníků malé světlo a domníval se, že to je pytlák. V těch místech byla odjakživa malá podmáčená blata a když se nakonec přes tenký led dostal až ke světlu s hrůzou zjistil, že nad klidnou a čerstvě zamrzlou hladinu bažiny trčí bledá vojákova ruka stále křečovitě svírající jeho lucernu s již skomírajícím světlem. Z místa zděšeně utekl a s celou hrůzostrašnou příhodou se svěřil jen rodině, aby se vyhnul úřednímu šimlu. Mnohem později v dvacátých letech minulého století se vypráví, že místní děti zahlédli na stejném místě světlo pod ledem. Když se k němu pokusili přiblížit uslyšeli tiché volání v řeči, které nerozuměli. Vyděsilo je to k smrti a z místa utekli. Mělo se za to, že to jsou to bahenní plyny, někdo ovšem poznamenal, že k události došlo v noci ze 3.-4. prosince, tedy v den bitvy u Štoků.