Kristina a ohnivá metla

Kristina Poňatovská (schovanka Angeliny Zárubové ze Selkingu) spatřila jedno odpoledne 12. 11. 1627 nad nádvořím hornobranského zámku ohnivou metlu. Byla obrácena od severu k jihu, tedy ocasem do Krkonoš a násadou k branským lesům. Kristina měla pocit, že má vyběhnout na nádvoří, což také s křikem učinila a zde omdlela. Poté co přivolaný lékař doporučil, zavolat pro kněze, aby ji udělil poslední pomazání. museli poslat až do Bílé Třemešné, protože Kristina byla vyznání českobratrského, kde shodou náhod kněze Jana Stadia zastupoval Jan Ámos Komenský. Když Komenský dorazil, dívka se již probrala a tvrdila, že se jí ve spánku zjevil Ježíš Kristus a že jí dal schopnost vidět budoucnost. Poté několikrát upadla do stavu tělesné strnulosti, kdy jí nebylo možno nahmatat puls a ani nedýchala. J. A. Komenský jí nejdříve nevěřil, ale vše si pozorně vyslechl a později dokonce napsal dva spisy na obhajobu těchto vizí (Lux in tenebris (Světlo v temnotách) a Lux ex tenebris (Světlo z temnot)). Kristina tvrdila, že jí byl v jedné z jejich vizí nadiktován dopis pro Albrechta z Valdštejna, který jej varuje před císařem a ponouká jej k odchodu z jeho služeb. Ti co toto slyšeli nakonec sebrali odvahu (včetně J. A. Komenského) a sepsali tento dopis a dovezli jej do Valdštejnova sídla v Jičíně. Místní jezuité si vymohli na Valdštejnově manželce během vévodovy nepřítomnosti otevření dopisu a po jeho přečtení dali celé poselstvo dali uvěznit. Vrátivší se šlechtic je dal propustit, ale všichni poté odešli do exilu. J. A. Komenský se dva dny loučil s Horní Brannou, kde mu díky Kristině svitla naděje. Albrecht z Valdštejna se proti císaři postavil o 5 let později …