Závišínský kamenokříž

Typický kamenokříž (Steinkreuz, dnes též smírčí kříž) se nacházel ještě před nedávnem asi 100 metrů za Závišínem u silnice do Ovesných Kladrub. V šedesátých letech 20.století se ocitl kamenokříž po rekonstrukci asfaltové silnice na levém okraji silnice v zavážce. Nedaleko je bažinka, kde pramení Jilmový potok. Zpod silnice nyní vykukovala pouze část kamenokříže. Někdy v osmdesátých letech byl kamenokříž několika nadšenci vytažen a přeložen na pravou stranu v zatáčce. Tím se sice zviditelnil, ale radost nadšenců netrvala dlouho. V roce 2000 byl bohužel - přes svoji velkou váhu - ukraden. Kamenokříže budily odedávna v kraji pozornost, v minulosti ovšem bohabojnou a uctivou. Říkalo se jim "Švédské" kříže, třebaže dnes víme, že řada z nich je mnohem starší než třicetiletá válka. Lidská paměť však v kraji nesahá dále než do třicetileté války. Některé kamenokříže mají být až z období předhusitského, a nejstarší snad dokonce z doby počátků křesťanství. Jsou však i kříže novější, mladší, a z nich, smírčí kříže byly zhotoveny vrahem člověka, kterého na tomto místě vrah zabil. Jiné kamenokříže nebyly smírčí, netýkaly se vraždy, ale nějaké náhlé smrti člověka na daném místě, například zásahem blesku.

O zdejším kamenokříži vypráví pověst, že v nedaleké bažině se za třicetileté války utopil i s koněm švédský jezdec. V té době ves skutečně trpěla přechody vojsk: v roce 1625 tu přešlo na deset Valdštejnových regimentů a některé tu přespávaly; roku 1632 kvartýrovali ve vsi švédští vojáci a znovu v roce 1641. Plenili a pálili v kraji. Naposledy tu byli Švédové v roce 1647, kdy zde měli "zimní kvartýr". Z některého z těchto čtyř roků pochází i utopení švédského jezdce. Po válce se báli Závišínští, že duše mrtvého Švéda, nesmířená s osudem, tu obchází a straší. Místu se vyhýbali a pak se rozhodli, že mu postaví kamenokříž, aby pomohli usmířit jeho duši s Bohem. Pak ustaly i podivné úkazy na tomto místě.

Pro název Závišína měli němečtí kolonisté své vysvětlení. Když přišli němečtí horníci a spatřili krajinu, zvolali prý "Aber schön!" (čti "Abešín") - Jak krásné! A nazvali vesnici - "Abaschin". Pověst se ovšem mýlí, protože už papežská listina z 23. května 1273 potvrzuje majetky kláštera Teplá a uvádí i zdejší obce česky - "Zavissino" (podle osobního jména Záviš) a "Zadubo" (podle místa Za dubem). Německé Abaschin je jen zkomoleninou českého jména Závišín.