O Jiříkovské stezce

V dávných dobách vedla vedle spojovací silnice Jiříkov - Šluknov i lesní cesta přes Jitrovník do Fukova. Říkalo se jí Wildbretstrasse. Odbočovala za Králostvím do Šluknova. Dnes je to Jiříkovská stezka. Je modře značená a prochází lesními tišinami.

Před mnoha léty šel Jiříkovskou stezkou muž z Jiříkova do Šluknova. Jmenoval se Hentschel. Ve Šluknově měl soudní řízení, aby složil přísahu. Spěchal. Tu uviděl v místě u svatého obrázku v olšovém křoví ležet přes cestu šedého mužíčka.

Když přišel blíže k němu, vyskočil mužík a zmizel v lese. Hentschel se polekal a pospíchal do Šluknova k soudu. Po složení přísahy u soudu se vracel onen muž stejnou cestou domů do Jiříkova. A opět u svatého obrázku ležel zase šedý mužíček přes cestu.

Hentschel ho obešel velikou oklikou lesem. Bál se a celý vystrašený utíkal rychle až do Jiříkova.

Dlouhý čas a každou noc bylo vidět na Jiříkovské stezce modrý plamínek. Na onom místě se nic zvláštního nepřihodilo. Snad pravděpodobnou příčinou bylo to, že nějaký muž z Jiříkova, zde zakopal v zoufalství čarodějnické knihy.

Dostal je od samotného čerta. Byl šťastný, ale později bylo pro něho ukrutné se těchto knih zbavit. Všechny pokusy o zničení byly marné, nezdařily se.

Čarodějnické knihy hodil do kamen a spálil. Ony však i z popelu se objevily opět v domě. Knihy byly pro jiříkovského občana ještě hrůznější a nezničitelné. Muž doma klidu nenacházel.

Když byla temná a bouřlivá noc, vypravil se ven do lesa a zakopal čarodějnické knihy na Jiříkovské stezce. To ho spasilo, knihy se již nikdy do domu nevrátily.

Na Jiříkovské stezce však zcela klid nenašly. Na místě, kde byly zakopány, hořel každý večer modrý oheň a strašil osamělé pocestné. Teprve tehdy, když se páter Kašpar na onom místě pomodlil, se modré světlo již vícekráte neobjevilo a čarodějnické knihy i čert ztratily svá kouzla a moc.