Jak císař Josef II. vyoral brázdu

Dne 19. srpna 1769 se stala událost, která doslova otřásla celou habsburskou monarchií. Tento den se tehdejší císař Josef II. vydal na cestu císařskou silnicí směrem na Vyškov a Olomouc v doprovodu vévody V. A. Kounice, generála Laudona a generála hraběte z Lacy, aby se zúčastnil vojenských manévrů v Olšanech u Prostějova a pak pokračoval v cestě do Slezské Nisy na setkání s pruským králem Friedrichem II. Velikým. U obce Slavíkovice blízko Rousínova se však na císařské silnici polámala císaři Josefovi II. osa kočáru. Když císař z nepojízdného vozu vystoupil, rozhlédl se a na nedalekém poli uviděl orat Jana Kartoše, čeledína slavíkovického rolníka Ondřeje Trnky. Přistoupil k němu a požádal ho,aby mu pluh půjčil. Potom uchopil kleče a vyoral brázdu přes celé pole. Byl to čin tak výjimečný a neslýchaný, že nejprve uvedl v úžas císařský doprovod a potom i celý císařský dvůr. O pár měsíců později projevila jeho matka císařovna Marie Terezie přání, aby na onom historickém poli, kde oral její syn, byl umístěn prostý památník. Tohoto úkolu se ujal držitel Slavíkovic kníže Václav Liechtenstein. Již v roce 1770 byl vybudován čtyřhranný sloup 2,6 m vysoký. Slavíkovští sedláci ihned pochopili význam císařské orby a na poli sedláka Trnky rovněž vztyčili jednoduchý památník z pískovce. Působením povětrnostních vlivů i lidským přičiněním se však stalo, že v roce 1804 zbyla z pomníků pouhá zřícenina.

Moravské stavy byly proto pověřeny, aby postavily trvanlivější a vkusnější pomník než oba předešlé. Práce započaly již v roce 1804, avšak válečná léta 1806 a 1809 zastavila práce na dlouhou dobu, takže byly obnoveny teprve po 5 letech. Celková výška nového pomníku byla 17 m s deskami z černého mramoru s nápisy o tom, že „…císař Josef II. uchopil pluh a vyoral brázdu po celé délce pole. Svým příkladem osvědčil úctu k pluhu…“. I tento pomník po 21 letech opět podlehl zkáze.

V roce 1835 byl vybudován další pomník, téměř nezničitelný, ve formě železného litinového obelisku o celkové váze asi 120 q. Na čelní straně byl umístěn reliéf orajícího císaře, na vrcholu pak pozlacený orel s rozpjatými křídly. Tento pomník byl zobrazován na mnohých pohlednicích Rousínova a stal se velmi populárním. Jistě by vydržel ještě desítky let, byl však roku 1920 místními legionáři povalen a zcela zničen. V Moravském zemském muzeu se z tohoto pomníku zachovala pouze reliéfní deska. Replika této desky byla použita pro nový pomník, který vybudovalo na počest orby Josefa II. město Rousínov v roce 1995. Pomník se nachází nad nádražím vedle silnice do Brna, přibližně na místě, kde stávaly předchozí pomníky.

Císař Josef II. a pocestný

Když císař Josef II. odjížděl r. 1769 od Rousinova, kde oral na poli, do Vyškova vezen šesti bělouši se stříbrnými podkovami a zlatými postroji, uzřel prý u silnice seděti pocestného, jak se přebírá v šatech . . . Císařští jezdcové volali: „Ukryj se, císař jede!“ ale pocestný hleděl si svého. Pozoruje to panovník, káže zastaviti a ptá se; „Co děláš?“ „Čistím se, pane!“ Císař pokývnuv hlavou kázal mu vyplatiti pět dukátů. Až před samým Vyškovem uviděli druhého člověka v příkopu, jak si hledí přehlídky šatů, „Odběhni, styď se trochu“, kázali průvodcové císařští, „vždyť císař pán se blíží ?“ Pocestný jakoby nic pokračoval v práci, až se císařská ekvipáš u něho zastavila. „Co děláš?“ ptá se císař. „Hledám vši“, zkrátka odvětil neuctivý pocestný. „Když jich hledáš, tož honem skoč a běž za nimi. Tam u cesty za námi u pocestného najdeš jich kolik ti milo“. Nedal mu nic. Netěšilo císaře, že pocestný tak nepěkně se vyjádřil. První řekl slušně: „Čistím se“ a druhý „hledám vši“. A císař na jemné mravy zvláště dbal.