Panna Marie Bolestná

Hluboko v rožmberských hvozdech, v místech, kde se dnes říká na Studenci, se dříve lidé báli i jen spočinout pohledem. Les tam byl těžký, vzduch podivně chladný a u tamního pramene se zjevovaly věci, které lidská mysl nedokázala pobrat – bludná světla tančící nad vodou, stíny bez těl a tísnivý neklid, kvůli kterému se poutníci tomuto místu vyhýbali širokým obloukem. Krajinou se šířil strach, že tamní půdu ovládly temné síly. Vše se změnilo jedné noci, kdy se nad tmavým lesem rozlila záře jasnější než polední slunce. Uprostřed té nadpozemské divotvorné krásy se u pramene zjevila samotná Panna Maria. Její přítomnost v mžiku vyhnala veškerý chlad a děs. Poklekla k divokému prameni, dotkla se hladiny svými dlaněmi a pronesla tiché požehnání. V tu chvíli se neklidná voda projasnila do křišťálové čistoty a byla jí vtisknuta hluboká, zázračná moc – moc hojit rány na těle i na duši. Strach místních obyvatel se rázem rozplynul a proměnil se v hlubokou bázeň a úctu. Na památku tohoto božího zjevení začali lidé k prameni vážit dlouhé cesty, aby prosili o milosrdenství a uzdravení. Aby byla tato svatá pouť důstojná, byla stezka k prameni později lemována kamennými zastaveními křížové cesty. Vira v toto božské požehnání byla v 18. a 19. století tak silná, že se zvěst o Studenci rozšířila daleko za hranice kraje. Pramen se stal vyhlášeným poutním místem. Lidé u něj dokonce vybudovali malé lázně, ve kterých se v požehnané vodě koupali chromí i nemocní, pevně věřící, že jim zázračný pramen navrátí zdraví a zbaví je těžkého revmatismu a vleklých chorob.