Pověsti z Louzku

Na strmé skále nad Malší jsou trosky hradu Louzek, jehož majitelem byl zlý a krutý rytíř. Jednou přišel na hrad poutník z Jeruzaléma a varoval ukrutného hradního pána před spravedlivým trestem. Rytíř nedbal a vsadil nebohého poutníka do hradního sklepení, kde ho sužovali hadi, štíři, netopýři, mloci, ropuchy a krysy. Když vězeň zemřel, rozlezla se tahle odporná havěť po celém hradu. Zděšení obyvatelé uprchli a krutého pána ti jedovatí tvorové zaživa ukousali. Od té doby byl hrad neobydlen a poslednímu majiteli, který s nářkem a kvílením prochází v noci rozvalinami, už není pomoci.

Jednou na Štědrý večer ze selského dvora pod hradem utekli z vepřince vepři a pasák se rozběhl za nimi. Ztracené stádo nebylo k nalezení, až zase o vánocích se prasata i s pasákem objevila na dvoře. Hoch pak vyprávěl, že honil vepře v podzemních sklepeních Louzku; ovšem netušil, že to trvalo celý rok.

Ve zříceninách hradu sídlili strašliví loupežníci. Ze sklepů vedla podzemní chodba ke staré lípě a u ní lupiči natahovali v noci drát se zvonem. Když se zvon rozezněl, vyběhli z úkrytu a ubohého pocestného oloupili, zabili a zakopali pod kořeny lípy. Po rozpadu loupežnické tlupy zůstal v chodbách hradu poklad. Kdo by našel zbytek staré lípy a chodbu, může si poklad vzít, ovšem polovinu musí věnovat na zbožné účely.