Víno ve studánce

Před mnoha lety žil v Odrách jeden chudobný chalupník, vdovec s jedinou dcerou. Jeho dcera byla šumná a dobrá děvucha. Stalo se, že její tatík před Vánocemi těžce onemocněl. Ošetřovala ho, jak uměla, vařila mu byliny, dávala obklady, ale všechno marně. Na Štědrý den se už chystal vypustit duši. Tu si děvucha vzpomněla, že se vypravuje, jak se o štědrovečerní půlnoci mění voda ve studánkách ve víno, které zázračně uzdravuje všechny nemoci. Vzala džbánek a spěchala ke studánce, která byla za jejich chalupou. Přišla tam o půlnoci. Na oderském kostele zrovna začaly hodiny odbíjet dvanáctou, když se sklonila nad studánkou a řekla: „Nabírám tě, zlaté víno, v tuto svatou noc. Uzdrav, víno, mého otce, vím, že máš tu moc!“ A ponořila džbánek do studánky, nabrala trochu vína a spěchala zpátky. Otec uvěřil, že mu přinesla zázračné víno, a s chutí se napil. Jaké podivení, nemoc pominula, vyskočil z lůžka dočista zdravý. Děkovali Bohu, že se do jejich chalupy zázračně navrátilo štěstí.

O svém uzdravení chalupník vykládal po celých Odrách, až se to též doneslo k uším jednomu budižkničemovi a ochmelkovi, který se zaradoval, jak by snadno přišel k vínu. Musel počkat na příští Vánoce, ale dočkal se. Na Štědrý den o půlnoci spěchal k té studánce, přiklekl a začal pít. Samé víno, jen se na jazyku rozplývalo. Vyzunkl ho skoro džbánek, když tu se víno změnilo zase ve vodu a pacholek, jak se stačil nechmelit, spadl po hlavě do studánky. Měl štěstí, že se dočista neutopil. Pořádně se nachladil a skoro tři neděle si poležel v posteli.