Příběh o hraběnce Maruši Tworkovské

Ve měste Hlučíně se traduje pověst o hraběnce, která byla jako mrtvá pohřbena v kostela sv. Jana Křtitele a po 11 dnech se probudila. Bohužel během svého "pobytu" v kostelní kryptě jí uhnil nos. K celé události jež se měla udát před rokem 1618 mělo dojít asi takto: "Jednou, když kněz sloužil při oltáři Panny Marie Růžencové ranní mši, uslyšel bouchání v kryptě. Hned vedle oltáře byl totiž vchod zakrytý jen dřevěným poklopem. Ministranti strachem utekli, takže mši musel dosloužit s knězem kostelník. Po mši šli oba vše oznámit hraběti na zámek. Všichni se vrátili do kostela, otevřeli kryptu a vyděsili se. Paní Maruše seděla v rakvi a volala: ‚Nebojte se mne, jsem skutečně živá. Jen mi dejte pít, neboť mám velkou žízeň. Hraběnce pak dali napít a odvedli ji na zámek. Žila údajně ještě mnoho let, ale bývala zádumčivá a někdy znenadání zvolala: ‚Tma, tma‘ Když se jí vyptávali, odpovídala, proč ji tam nenechali, že jí tam bylo dobře". Co vlastně o Maruši Tworkovské víme? Kdy se narodila, není známo. Poprvé se provdala za Jana z Vrbna, syna hejtmana opavského knížectví. S ním měla dva syny Václava a Hendrycha. V roce 1595 vstoupila do hlučínské mariánské družiny, takže žila v Hlučíně. Ve stejném roce se znovu vdala za vladyku Ambrože Šponara z Blimsdorfu. Brzy se s ním však rozešla a přestoupila na luteránskou víru. V roce 1600 se provdala potřetí za Bernarda z Drnovic na Rajci. Kdy došlo k jejímu zmrtvýchvstání, se přesně neví, pravděpodobně to bylo někdy v letech 1592 až 1595. Zemřela v roce 1625. Její náhrobní kámen se při stěhování v roce 1921 rozlomil a již neexistuje. Nikdo z pamětníků už také neví, kde se nachází vchod do její krypty.