Vodník v litochovickém mlýně

Když v roce 1845 stavěli dráhu z Prahy do Podmokel, zasypali v Litochovicích rameno Labe. V těch místech, kde dnes je zastávka dráhy, stával na rameni tom starý mlýn, který náležel k Dobkovicům. V tomto mlýně býval častým hostem vodník a smažíval si na kamnech svou večeři – rybičky. Mlynářství a zvláště mlynářka to rádi neviděli, ale co měli dělat? Bylo nebezpečno si vodníka pohněvat.

Jednou v létě po bouřce, když se hodně zešeřilo, přišel k mlýnu utrmácený a na kost promoklý medvědář s medvědem a prosili o nocleh.

Mlynář se nad ním slitoval a medvědář i s medvědem lehli si v kuchyni na pec. Mlynář s chasníkem seděli v koutě za stolem mlčky a kouřili. Za chvíli přišel vodník a smažil si svoje rybičky. Medvědu ryby zavoněly, slezl s pece a vodník mu jednu rybičku hodil. Ta medvědu zachutnala, přišel až k vodníkovi a vyrval mu jinou drápy z ruky. Poškrábaný vodník nechal večeři stát a kňouraje bolestí, utekl.

Druhý den šel mlynář do Lovosic. „Ve skalách“ seděl vodník na kameni a volal na mlynáře:

„Pane otče, máte ještě tu velkou kočku?“ Chytrý mlynář odpověděl: „ Ba mám a dostala pět mladých.“ Tu sjel vodník, kňouraje, rychle do vody a od těch dob se ve mlýně neukázal.