Promarněné štěstí

V Mojžíři žila před mnoha lety jedna stará, chudá žena, která se musela těžce prodírat životem. Zůstala na světě docela sama, žádný člověk se nestaral o její bídný život. Přes všechnu její píli jí byla bída a nouze stálou průvodkyní.

Jednou stará pásla ovce pro mojžířský statek pod Kozím vrchem. Vzala si s sebou kolovrátek a pilně předla niť. Přitom stále pozorovala pasoucí se zvířata.

Součástí kolovrátku je přeslice, stará žena ji položila vedle sebe na zem. Když už se začalo stmívat a chtěla se vrátit domů, zvedla přeslici ze země a vtom zahlédla něco blýskavého v jamce pod ním. Začala rukama hrabat v zemi a byla opravdu zvědavá, co to je. Po krátké chvíli v hlíně uviděla velkou hroudu zlata. Rychle hrabala v zemi dál, ale půda byla velmi pevná a zlato nešlo uvolnit. Žena začala v rozčilení nadávat a proklínat.

To byla ale její chyba, která jí přinesla neštěstí. Protože, sotva slova vypustila z úst, ozvalo se ze země mohutné dunění a praskot. Poklad se zase propadl do hlubin země. Žena, která se mohla všech svých starostí konečně zbavit a hodit je za hlavu, zůstala s pláčem stát nad místem a litovala, že byla netrpělivá a že spěchala, když podklad vyhrabávala.