Poslední vlk - Náklo(ohrady)

Mezi Mohelnicí a Olomoucí se řeka Morava vine jako modrá tepna širokou nivou. Její vody omývají ploché štěrkové náplavy, místy zde les dosahuje šíře jen 3 km, ale někde až 8 km. Dnes to je jen nepatrný zbytek toho jaký les se tu rozkládal před staletími. Od Nákla přes Lhotu, Střen a Libuš až k Štěpánovu se rozkládaly velikánské, husté lesy a velký les mezi Olomoucí a Litovlí býval plný vlků, divokých kanců a občas se v něm prý objevili i medvědi. Víc než před dvěma sty roky se na pastvině u Nákla pásali koně. Žádný div, že se ti vlci odvažovali až k samému Náklů. Okolo pastvin u Nákla stály rozsáhlé ohrady, aby se koně nemohli rozbíhat po lese. Proto se později tamním polím říkalo Ohrady; (asi mezi Náklem a Mezicemi) v těch dobách se tam však místo polí táhly samé louky a lesy. Jednoho dne se na pastvině objevil silný vlk a rovnou na jednoho koně. Asi měl hlad. „Vlk! Vlk!“ křičeli a rámusili pastýři a sbíhali se ze všech stran. „Vlk!“ Ale milý vlk na ně nedbal. Vyskočil na kobylu, co se tam pásla, a zakousl se jí žlutými zubisky do masa nad ocas. Kobyla se polekala, začala se vzpínat, hlasitě frkala a jako divá běhala po ohradě. Vlk se držel pevně. Tu se vyděšená kobyla rozběhla z ohrady ven, s vlkem na zádech letěla do dědiny a otevřenými vraty vběhla do jedné chalupy. Tam začala na dvoře hlasitě řehtat. Hospodář vyběhl z domu a zůstal jak omráčený. „Vlk!“ Ale hned se vzpamatoval. Honem zavřel vrata a volal sousedy na pomoc. Ti se sbíhali ze všech stran a hladového vlka na místě ubili. To se rozumí, na návsi se zatím sběhly ženské a děcka jako roj a všichni čekali, jak zápas dopadne. Ještě moc roků se v Nákle vykládalo o posledním vlku a dlouhý čas to trvalo, než se děti odvážily vyjít samy za dědinu. Toho vlka prý ubili na dvoře hospodáře Martina Závodného, ta chalupa měla číslo 8.