Starohamerské bájné bytosti

Traduje se, že zde žijí nejrůznější tajemné bytosti, které se nevyskytují nikde jinde. Jsou zde lulkaně, haly, mory, pliščok nebo třeba basrymon. Právě o lulkaních jsou nejzajímavější pověsti. Lulkaně jsou zahalené ženštiny, divoženky, které chodí po lese a mají dlouhé vlasy až po zem a bílé šaty. Na moravské straně Starých Hamer se jim říká lulkaně a na slezské straně se jim říká haly. Lulululu – to je typický popěvek lulkaní. Lulkaně mají světélka, a když člověk ta světélka uvidí, tak je zle, pak už se jen točí dokola. Jméno hala zase souvisí se slovesem halati. Tyto divoženky jsou ženy, které zemřely před svatbou. Po smrti se změnily v lesní panny a mstí se mladým mužům za to, že se nedožily svatby. Jsou schopny zlákat do tance důvěřivého nešťastníka a utancovat ho k smrti. Mory jsou bytosti, které ve spánku sednou člověku na prsa, dusí ho, až se mu zastaví dech, člověk se nemůže bránit. Když se člověk vzbudí, jak by mu ležel na hrudi kámen. Říká se, že mora je duše, která ve spánku opustí ženské tělo a jde mordovat lidi. V obci je i pliščok, což je strašidlo, které chodí po lese a svádí lidi do roklin. Také se říká, že zde v řece žijí basrymoni. Ti jsou celkem neškodní, většinou člověka jen vystraší.