Útěcha zarmoucených

Za doby Jana Šembery z Boskovic žil v nejmenším domku u severní brány úsovského ghetta chudý nosič vody. Ve zralém věku se oženil s osiřelou dívkou, kterou jeho rodiče přes velkou chudobu vychovali jako vlastní. Jone a Rút byli velmi zarmouceni, když ani jediný host nepoctil jejich svatební hostinu svou přítomností. S posledním slunečním paprskem však vešel do domu stařičký cizí Žid. Jak je zvykem, otázal se přešťastný Jone neznámého poutníka, jak se jmenuje a odkud přichází. Stařec sdělil, že je „útěcha zarmoucených“, chudý putující rabi bez domova, kterému říkají „přinašeč velké naděje“. Požehnal mladému páru a přijal pohoštění i nocleh. Celou noc slyšeli mladí manželé pronikat zdmi vetchého domu kouzelnou hudbu. Ráno bylo lože pocestného netknuté, host zmizel. Těžký cínový džbán, ze kterého společně pili, byl z ryzího zlata. Jone a Rút poznali, že je navštívil veliký prorok Elijahu, Eliáš. Jejich nouze skončila. Dle jeho proroctví se jim po čase narodil syn, ze kterého se stal později velký muž svého národa, zvaný rabi Šimon, velký zvěstovatel. Duše Joneho a Rút byly manžely již v předchozím životě. Po staletích se opět spojily v lásce dle zákonů mystického návratu. Jejich rod žil ještě několik pokolení.