Černá čuba

V rokli u Tisé, které se říkalo Tyssloch, pytlačil před mnoha lety divoký lovec, jenž bez milosti zabíjel černou i vysokou zvěř, kterou vystopoval.

Ale jak stárnul, přestával mu sloužit zrak a pro své noční lovecké toulky potřeboval průvodce. Poptával se po okolí v Tisé i v Libouchci po nějakém psu, ale lidé věřili, že kdo prodá psa černému lovci, bude navždy ztracen a stihne ho jen samé neštěstí. Nakonec si lovec sehnal až v saském Bahratalu malé štěně, z něhož vyrostla obrovská černá čuba s rudě planoucíma očima. Svého pána věrně provázela a k smrti ho milovala. Takto by spolu žili a lovili řadu let, kdyby při jednom obzvlášť nebezpečném honu na divokou bachyni lovec neuklouzl. Svině ho svými kly potrhala tak zle, že na místě skonal. Věrná psice, rozžhavená touhou po pomstě, zadávila nejen bachyni, ale i všechnu černou zvěř v okolí tiských rašelinišť a bahnitých tůní.

Od té doby můžeme v okolí Tisé často slyšet bolestné vytí feny, které se navěky stýská po pánovi.