O horském mužíčku Lodenovi
V okolí Šternberka a na šternberských horách, zvláště však v Horní Loděnici, se odedávna kopala železná ruda. Až z dalekých krajů přicházeli za prací do Horní Loděnice havíři, kteří bydleli v hornických domcích poblíž dřevěného kostela. V okolí se dolovalo takové množství železné rudy, že na nedostatek práce si nemohl nikdo z nich stěžovat.
Dnešní kostel stojí nad bývalými šachtami. O svátku sv. Barbory, patronky horníků, se konaly kdysi v Horní Loděnici také velké průvody horníků s hořícími kahany do starého kostela. Ten však později vyhořel a na jeho místě byl postaven dnešní kostel zděný.
V Horní Loděnici se udržela pověst o hornickém králi, který se lidem v okolí občas zjevoval. Byl prý to malý mužík s dlouhým bělostným vousem. Nikdy nepromluvil, jen rukou pohrozil a zase zmizel v podzemí.A brzy po jeho náhlém zjevení se udalo nějaké neštěstí. Jednou prý se také ukázal a pohrozil horníkům svou pravicí. Dozorce horníků jménem Hipman se chystal právě sestoupit do dolu a vysmíval se hrozbám hornického krále. Sotva ale začal sestupovat, zlámal se pod ním žebř a nešťastný dozorce se zabil.
Po večerech se všichni scházeli v místní krčmě, kde svlažovali žlutým mokem svá zaprášená hrdla.Jednou vyprávěl místní hostinský horníkům svůj sen, ve kterém ho navštívil horský mužíček Loden. Stěžoval si prý na havíře, kteří jsou stále více bezbožnější, přestávají uctívat svátek svaté Barbory, patronky havířů, nevěří poselstvím pohádek, vysmívají se věcem mezi nebem a zemí a těm, kteří jsou starší než celé lidské dějiny. Loden prý takto prostřednictvím snu chce lidi varovat před zlobou bytostí, jimž už dochází s lidským rodem trpělivost. To se ví, že někteří horníci se takovému snu jen zachechtali a nazvali hostinského bláznivým poslem pohádkových zpráv. Ale našli se i takoví, kteří mu uvěřili. Vzpomněli si totiž na důlní neštěstí, při nichž málem přišli o život ti, kteří krátce předtím zahlédli horského mužíčka a vysmívali se jeho vztyčenému prstu.
Mezi takové však nepatřil starý Burgen, který, když zanedlouho přišel den svaté Barbory, se nepřidal ke slavnostnímu procesí a v duchu se vysmíval pověrčivosti a proroctvím horských skřítků. Když nastala noc a Burgen se konečně přestal smát, rozlilo se místností jasné světlo a před horníkem se objevil malý mužíček. Vytáhl z kapsičky žlutý kamínek a třikrát jej vyhodil ke stropu. Po třetím vyhození dopadl kamínek na Burgenovu hlavu. Ten se začal třást, dech se mu zpomaloval, tělo mu ztěžklo a proměnilo se v kámen. Po několika dnech, kdy lidem už bylo divné, že starý horník nepřišel do práce, se zašli podívat do jeho chaloupky.
Tam ležela na podlaze jen hromada žlutých kamínků. Možná ještě dnes někdo najde v okolí Loděnice malý žlutý kamínek, který připomene varování horských mužíčků, kteří dosud tady žijí v hlubinách bývalých štol. Varování pro ty, kdo nevědí, že nikdo nemá právo prohlašovat za nemožné to, co je pouze neznámé a co uniká lidským očím jen proto, že se neumějí podívat pod povrch věcí.