Kaple Anděla Strážce

Ještě v době, kdy celý vrch Stráž byl pokryt neprostupným lesem, zabloudily sem často i děti, aby si tu nasbíraly lesních plodů, ani v nejmenším nedbajíce na nebezpečí zde číhající. Tehdy se do lesa zaběhl alý chlapec, aby si nasbíral něco jahod. Listí kolem něj šelestilo, větve praskaly a sem tam se ozval hlas nějakého zvířete.Hoch se začal bát. Sbíral jahody rychleji a rychleji, každou chvíli se rozhlížel kolem sebe a tak se stalo, že šlápl na hada. Ten vztekle zasyčel a chlapci se kolem nohou začal ovíjet. Hošík zkameněl hrůzou. Vtom ucítil vedle sebe něčí přítomnost. Otočil se a spatřil anděla, kterak k němu hlavu naklání a usmívá se. Tu také hadí sevření povolilo a tělo hada se jako bez života k zemi zhroutilo, aniž by se chlapci něco stalo. Jak se anděl objevil, tak opět zmizel. Dítě již nemělo na jahody ani pomyšlení. Jak mohlo, nejrychleji běželo domů. Když chlapec doma vyprávěl, co se mu přihodilo, dali rodiče spolu s jinými zbožnými rodinami z města namalovat obraz Anděla Strážce a umístili ho do kaple, kterou na vrchu Stráž nechali vystavět.

Jiná pověst:

V Sušici kdysi přebývala bohatá a vznešená paní Markéta. Dny jejího života plynuly ve štěstí a pohodě. Jako růžička rozkvétala pod milujícím pohledem svého chotě, který splnil každé její přání. Ale jak se znenadání nebe potáhne mráčky, tak se znenáhla do duše Markéty začal vkrádat smutek, který narůstal, jak jí léta přibývala. Ač již po několik let měla nachystanou kolébku, přece se jí nedostalo potěšení, aby v ní zavrnělo dítě. S nevýslovnou hořkostí se dívala na šťastnější sousedky, které měly dětí plný dům. Nejprve s nadějí, později už ze zbožnosti, navštěvovala pouti, kde prosila Pannu Marii o synáčka nebo dcerku. Když se právě jednou vracela z poutě

kterou konala na Sv. Horu k Panně Marii, unavena k smrti klesla pod vrchem Stráž a usnula. Tu se jí po tváři rozlila taková blaženost, že její průvodkyně soudily, že se s ní musí dít něco zvlášť neobvyklého. Markéta skutečně ve snu viděla usměvavé dítky s křidélky duhových barev. Mezi nimi probleskovala nabroušená kosa, kterou mávala morová smrtka. Andílci pak tuto postavu, která svým vražedným nástrojem ohrožovala město i samotnou Markétu, srdnatě odháněli. Najednou se všude kolem rozsvítilo a v té záři předstoupila před Markétu sličná paní, v níž okamžitě poznala Matku Boží. Zvonkovým hlasem ji nabádala: “Zůstaň tam, kde jsi. Nechoď nyní do města, řádí tam mor. Můžeš si přát to, co nejvíc chceš. A žes tak zbožná, vše se ti vyplní.” Markéta se při vzpomínce na svého muže a své přátelé rozplakala a zapřísahala Matku Boží, aby se nad městem ustrnula. Panna Marie tedy pokynula morové smrti a ta se hned vytratila.Vtom se poutnice probudila a spěchala pak do města s myšlenkou, že obětovala možnost mít dítě, aby uchránila Sušické od velikého neštěstí. Jaké bylo její překvapení, když po čase poznala že bude matkou! A když porodila zdravého chlapečka, tolik se podobajícího andělíčkům ve snu, věnovala velkou část svého jmění na zbudování chrámu na vrchu Stráž, nad nímž toho památného dne viděla ve snu vznášet se anděly a bránit město.