Legenda o mnichách z Krasíkova

Na kopci nad Krasíkovem kdysi stával klášter Koruna Panny Marie, ve kterém žili augustiniánští mniši. Místo bylo po mnoho let plné modliteb, zvonů a tichého života řeholníků. Když přišly neklidné časy a klášter byl zničen, mniši museli své svaté místo opustit. Podle místního vyprávění však jejich příběh neskončil. Za mlhavých večerů se prý mezi starými kamennými zdmi zříceniny objevují tiché postavy v dlouhých hábitech. Procházejí místy, kde kdysi býval klášterní dvůr, a hlídají pozůstatky svého domova. Někteří lidé vyprávěli, že v noci lze mezi ruinami zaslechnout vzdálený zpěv nebo modlitby, jako by se mniši stále vraceli ke svým dávným povinnostem. Kdo prý přijde na místo s úctou a v tichosti, pocítí zvláštní klid, který po nich zůstal. Říká se, že duše mnichů neopustily Krasíkov proto, že by se bály odejít, ale proto, že chtějí navždy chránit místo, kterému zasvětili svůj život.