O rychtáři Kubatovi na blatech

Nedaleko Netolic začíná se rovina kotlinatá, táhnoucí se ke Zlivu, které „Blata Zbudovská“ říkají. Na rovině té hojně je travnatých pastvin rozsáhlých.

V té krajině, blíže vesnice Zbudova, stával prý před lety na pastvisku kamenný kříž, na jehož podstavci nápis se spatřoval takový: Já Jakub Kubata, dal jsem hlavu za Blata. Dnes stojí na tom místě pomník, na něm socha sedláka Kubaty, zvedajícího ruku k přísaze. Ten Kubata byl prý rychtář ze Zbudova, který měl odvahu postaviti se panské zvůli. Pastviny na Blatech byly společným majetkem devíti vesnic blatských, jichž jména jsou Hlavatec, Sedlec, Zbudov, Plástovice, Pašice, Pištín, Nové Sedlo, Lhota Prašivá, Mydlovary. Od starodávna pásávali tam pastevci z těch vesnic dobytek, společně pastvin užívali. Až jednou, ke konci XVI. století, přihlásil se majitel blízkého panství, že jsou pastviny jeho, a uplatňoval nároky své před soudem. Blatští se hájili, jak mohli, ale nic naplat: soud dal za právo pánovi a přiřkl mu pastviny.

Takové bezpráví rozhněvalo statečného rychtáře zbudovského, Jakuba Kubatu. Svolal on sousedy ze všech devíti vesnic a pobízel je, ať to tak nenechají, nač že mají přijití pro panskou chtivost o to, co jim patří. Všichni s radostí uvítali, když prohlásil, že půjde za ně k soudu. Když potom Kubata před soudce předstoupil, odmítli jej řkouce, že pře je rozhodnuta. Ale Kubáta naléhal na to, aby znovu bylo o tom jednáno, že rozhodnutí bylo nespravedlivé. A nabízel, že před soudci odpřisáhne dědičné právo těch vesnic na pastviny. A že s rychtářem Kubatou hojně lidu přišlo, páni soudcové přivolili k přísaze a ustanovili také, že se má přísaha ta konati na Blatech.

Tam také sešli se na pastvisku v ustanovený den soudcové i lid, a Kubata přede všemi slavně odpřisáhl, že podle jeho dobrého vědomí pastviska náleží devíti vesnicím. Ale přísaha ta soudcům nestačila, nazvali Kubatu křivopřísežníkem a kázali jej uvrhnouti do vězení.

Postaven byl potom rychtář před soud pro křivou přísahu. A když se nechtěl doznati k vině, které nebylo, dali jej na mučení. Kubata snášel muka statečně, ani největší bolestí nemohl býti přinucen k tomu, aby prohlásil, že přisahal křivě. Tu majitel panství, chtěje Kubatu zničiti, vznesl naň novou žalobu, to, že pobuřoval lid proti vrchnosti. Byloť se mu zatím doneslo, že Kubata to byl, jenž svolal sedláky z vesnic blatských a vyzýval je, aby si nedali vzíti právo na pastviny. Za tu vzpouru odsouzen byl Kubata hrdla. Určeno, aby sťat byl na Blatech na tom místě, kde předtím přisahal. To pro výstrahu sedlákům, pro jich zastrašení.

K té krvavé exekuci sešlo se na Blata množství lidu. A když ozbrojenci odsouzeného přivedli ke špalku a kat mu hrdlo obnažil, zavolal Kubata k lidu obrácen: „Přísaha moje, kterou za vaše právo jsem vykonal, poctivá byla. A proto, že jsem vás k tomu měl, abyste to své právo hájili, krev má poteče. Ale to, co vám patří, nikdo vám vzíti nesmí.“ Chtěl ještě dál mluvit Kubata, ale soudce pokynul katovi, a ten přinutil odsouzence, aby poklekl a hlavu na špalek položil.

V tu chvíli ozvalo se vzadu v zástupu zvolání: „Nedáme tě, Kubato!“ a mezi shromážděným lidem ruch nastal a hukot odporu. Ale tu už kat se rozpřáhl, meč jeho se zableskl, dopadl, a hlava nešťastného Kubaty skutalila se na trávník. Pramen krve, z hrdla se řinoucí, svlažil tu půdu, za niž Kubata hlavu položil. A ti, kdož byli nablízku, s hrůzou pozorovali, jak oči sťaté hlavy vytřeštěně, jako by s výčitkou pohlížely na soudce a na chamtivého majitele panství, který pro zisk pastvin neštítil se usilovati o život člověka nevinného. Tu ozval se křik v zástupu a lid pobouřen smrtí Kubatovou, chtěl se vrhnouti na ty, kdo ji zavinili. Ale v té chvílí z černého mračna, které mezi tou exekucí na nebi vyvstalo, sjel mocný blesk a ozvala se hrozná rána hromová. A vtom tíž liják prudký se spustil, jako by nebe smýti chtělo stopy krve nevinně prolité. Mezi lidem nastal zmatek, mezitím páni nasedali na koně a tryskem uháněli s místa, kde jim hrozilo nebezpečí pomsty lidu.

Nadarmo nepoložil Kubata hlavu na špalek. Majitel panství, obávaje se vzpoury mezi lidem blatských vesnic, nečinil nadále nároků na pastviny, o nichž dobře věděl, že mu nenáleží.

A tak zůstaly pastviny vesnicím, jichž obyvatelé uctili památku neohroženého a nevinně odsouzeného Kubaty tím, že na místě popravy postavili kříž s nápisem. A také rčení se zachovalo od těch časů: „Kubata dal hlavu za Blata.“ — Neznámo, jak dalece pověst s pravdou se shoduje. To však je jisté, že Blata zbudovská, jak jim říkají, daroval král Vladislav listinou z r. 1509 panu Petru z Rožmberka a jeho strýcům; pán z Rožmberka pak dal pastviny poddaným ve volné užívání. Ale spor o Blata s pozdějšími majiteli panství táhl se přes 200 let; ukončen byl teprve r. 1865, kdy dány pastviny ty v společný majetek devíti obcí, které byly po vinny vyplatiti za ně panství hlubockému a libějickému náhradu 800 zlatých.