Pověst o studánce

Jen několik kroků od poutního chrámu vyvěrá Královská studánka. Její voda je průzračně čistá, osvěžující a podle místních nikdy nevysychá – ani v těch nejsušších letech. Odedávna se věří, že má léčivou moc a dokáže navrátit sílu i zdraví. Proč se jí ale říká právě Královská, o tom existuje hned několik pověstí. První vypráví o polském princi, který při lovu zabloudil se svou družinou až k prameni. Byl unavený a velmi žíznivý. Když se napil, voda ho svou chutí natolik okouzlila, že prý zvolal: „Věru, ta voda je krále hodna!“ Od té chvíle se pramenu začalo říkat Královská studánka. Druhá pověst je mnohem tajemnější. Podle ní sem doputoval polský král Boleslav poté, co v hněvu zabil krakovského biskupa Stanislava. Pronásledovaný výčitkami i strachem uprchl ze své země a při dlouhém putování dorazil až k tomuto prameni. Když se z jeho vody napil, našel alespoň na chvíli klid. A právě od těch časů prý nese studánka své královské jméno. Ať už je pravdivá kterákoliv z těchto pověstí, lidé sem dodnes přicházejí nabrat si vodu a doufají, že si její prastaré kouzlo uchovalo svou sílu.