Bludné koření

Před mnoha lety bloudil v labyrintu Tiských stěn záhadný cizinec. Dřevorubec, hajný i ostatní lidé potkávali ve dne v noci stále stejného muže, který se jich pokaždé ptal na cestu do Saska.

Když mu popravdě odpověděli, vydal se udaným směrem, ale ve skalách opět zabloudil a správnou cestu ven nemohl najít. Všichni si mysleli, že má v kapse nasypané bludné koření, které mu tam určitě podstrčili zlomyslní skřítci. Hajný se proto rozhodl zjistit, jak to vlastně je. Přizval si na pomoc dřevorubce a vydali se do stěn. Jak tak chodili mezi skalami, uslyšeli skřípavé kroky na písečném podloží a brzy se před nimi zase zjevil onen tajemný cizinec, který hned spustil: „Gde ten cesta, gte ten weg, nepojte, vy, neuték.“ Hajný s dřevorubcem ani chvilku neváhali, bafli chlapa, svázali mu ruce a nohy, hrábli mu do kapes a opravdu, v jedné z nich byl voňavý hnědozelený svazeček koření. Rozdělali ohýnek a okamžitě ho spálili.

Udiveného a zmatené ho cizince potom rozvázali a ptali se ho, odkud je a co tu vlastně dělá. Muž jim řekl: „Já nafštívit muj brůdr f Kottleuba, on moc krank, pak já snaveny lehat pod skala a šláfen a nic népamátovat.“ Hajný mu tedy znovu vysvětlil cestu do Saska a cizinec, konečně šťastný a usměvavý, vyrazil k domovu.