O vodníkovi ve starém mlýně

Dávno tomu, strašil v tom mlýně vodník. Přicházel vždy o půlnoci a tropil takový hluk, že lidé ten mlýn z dálky míjeli. Jednou k večeru se v mlýně zastavil unavený pocestný. S houslemi pod paží, prosil mlynáře o nocleh. Mlynář mu ochotně nocleh poskytl, ale varoval ho, že ve mlýně straší každou noc vodník. Chasník se jen usmál, mávl rukou a šel na seník, aby si upravil voňavé lůžko. Potom se vrátil na dvůr, sedl si na lavici a až do půlnoci vesele vyhrával na houslích. Jen co odbila půlnoc, kde se vzal, tu se vzal byl ve mlýně vodník. A jen uviděl neznámou tvář, vyvaloval na ni udivené oči. Chasník vodníka poslušně pozdravil a potom dál fidlal na svých skřipkách. Vodníkovi se ta hudba moc líbila. Pořád jen vzdychal a škemral, aby ho také naučil tak hrát. Chasník se nedal dlouho prosit. Proč ne, řekl, naučím, ale napřed mi ukaž levou ruku. Vodník napřáhl ruku a chasník mu povídá, kdepak, s takovou rukou bys hru nesvedl. To bych ti musel trochu upravit. A vodník, že ano, jen ať mu upraví, aby mohl hrát. A tak chasník shledával nářadí a vodníkovi poručil, aby vyvrtal pět děr do silného dřevěného sloupu, který podpíral strop mlýna. Sám si upravil pět klínků z dubového dřeva. Pak se zeptal vodníka “ Máš už vyvrtané ty dírky ? Jestli ano, pak strč do každé dírky jeden prst levé ruky.“ Vodník poslechl a chasník ke každému prstu přidal klínek. Pak vzal kladívko a počal přitloukat. Zpočátku jen lehce. Vodník se důvěřivě usmíval, že to nic není, že ta náprava nebolí, ale tu chasník přidal a upevňoval prsty ve skulinkách čím dál víc. Pozdě poznal vodník, že naletěl, že je v pasti. Marně se pokoušel o uvolnění. Marně hrozil, prosil a naříkal. Chasník nepolevil v přitloukání. Teprve, když začala s prstů téct krev a vodník podpisem pravé ruky potvrdil, že ve mlýně strašit přestane, uvolnil chasník vodníkovi levou ruku. Vodník se ztratil, ani se na mládence nepodíval. Ráno mlynář mládenci děkoval a bohatě ho obdaroval za to, že osvobodil mlýn od vodního strašidla.