O založení Bydžova (Býd a jeho čeleď)

Čechové kdysi přišli pod Říp a usadili se tam. Aj to byla země! Však víte...

Dařilo se jim tam náramně. Mužští nezaháleli a klučili a orali a seli a lovili a ženy byly šikovné a pěkné a plodné. Uběhlo tři sta let a pro děti nebylo kam šlápnout, nebylo co kácet a pro další už nebylo obilí.

Slavomil se rozhodl, že to takhle dál nejde, že se tam lidé moc neuživí a že by snad bylo dobré podívat se s těmi svými někam jinam. Vždyť, když prý šli s Čechem na západ, nebylo to cestou leckde špatné.

Žreci mu řekli: "Přejdi Velkou řeku naproti Slunci, tam bude dobře". Zvedli se a táhli na východ. A po pár dnech našli - rovinka, lesy, rokle. Postavili ležení, uctili svoje dědky a ve vlahém večeru se kouř z ohnišť a žďáru válel nad nivami. Tak tedy, Kouřim, začalo se tomu místu říkat.

Slavomil měl syna jménem Býd. Mladík to byl silný jako býk, tvrdohlavý jako beran. Protože mu v Kouřimi začalo být po letech také těsno a Býd tam neviděl jasnou budoucnost a chtěl dělat věci po svém, dohodl se s otcem. Vybral si šedesát lidí a rovněž se vydal na cestu, tak jako táta kdysi.

Šli, šli, až narazili na Labe a zas proti jeho proudu dál na východ. Putovali svižně. A to je únavné a nohy jako by byly kratší a kratší. Znavení se rozložili u rychého přítoku. Na žírných lukách pak od té doby stojí Kratonohy a říčce se říká Bystřice. A dobře tam bylo.

Ale, jako by to pořád nebylo ono. Býd se zas zvedl a vydal se s lidmi směrem na půlnoc. Hned další večer našli kopec, ze kterého bylo vidět na řeku a kolem byly louky a lesy a zase dobrá zem. Tady to bylo! Tady stálo za to postavit ohrady a stavení a být tu šťastný!

To místo nemělo jméno. Ale lidé řekli: "díky Ti, Býde, žes nás sem vzal. Nikdy Ti to nezapomeneme". A od té doby se hradišti říkalo Bydžov.

Bylo tam tak dobře, že po nějaké době bylo třeba ještě více místa a vody. Dole u řeky, na zeleném drnu, byl pak založen Nový Bydžov.