Vyprávění o hradu Střekově a o loupežnících

Labe po hradem Střekovem nebývalo vždy tak klidné a mírné jako dnes. Kdysi dávno spadaly střekovské skály přímo do řeky a zrádné labské tůně i peřeje bývaly postrachem lodníků, kteří se plavili se svým nákladem po řece.

V době, kdy v Čechách opět panovalo bezvládí, si rytíři na svých hradech a tvrzích dopomáhali ke svému majetku přepadáváním pocestných a loupežemi. Tehdy se usadili na opuštěném a pobořeném hradě Střekově loupeživí rytíři. Mnozí z nich se neměli kam vrátit a zpustošený hrad se jim tak zalíbil, že se v něm zabydleli. Pod hradem projížděly lodě naplněné zbožím a toho se loupeživým rytířům zachtělo. Mezi nákladem cenných věcí se často nacházely i sudy s vínem. Poté, co si lapkové náklad lodi přisvojili a nechali lup odnést na hrad, následovalo hluboko do noci všeobecné veselí. Víno teklo proudem, loupežníci hodovali často až do rána.

Jednou se stalo, že přepadli loď převážející víno do Saska. I tentokrát se jim podařilo ukrást několik sudů vína. Ale co se nestalo. Vůdci loupežníků, který se sám provolal hradním pánem, víno nechutnalo. Nechal si zavolat zajatého lodníka a zle mu za to vyčinil. Ten se nezalekl a srdnatě mu odpověděl: „Jestli ti víno, které na Labi pobereš, nechutná, proč si nevypěstuješ vlastní? Stráně kolem hradu jsou pro víno jako stvořené!“

Loupeživé výpady střekovských rytířů byly příčinou toho, že se obyvatelé saského města Drážďany rozhodli vtrhnout do Čech, zmocnit se hradu a loupeživou posádku zneškodnit. To se jim podařilo a záznamy dokládají, že v dalších letech potom vznikaly pod hradem vinice.