Zapovězený les

Ten les se rozkládá mezi městem Odry a vesnicí Pohoř. Ve středověku do něj nikdo nesměl vkročit. Byl zkrátka zakázaný a podle toho dostal i svůj název – Zapovězený les. V lese totiž úplně normálně a běžně strašilo. Aspoň tak to lidé chápali, aby si vysvětlili, proč se tam nesmí. A strašilo tam z naprosto logického důvodu – pochovávali se tam vrazi, sebevrazi a upíři. No, kdo by do takového lesa lezl, že?

Dokonce ani zloději dřeva se do Zapovězeného lesa neodvážili a otázka je, zda právě toto nebyl hlavní důvod, proč ty pověry o strašidlech v lese, který se jmenoval také Široký, vznikly. Něco by na tom mohlo být, protože ledva lidé přestali věřit na strašidla, začalo se tam ve velkém chodit na dřevo. To bylo v šestnáctém století, kdy lidé zjistili, že strašidla se na ně v Zapovězeném lese nevrhala a ani upíři nevylézají ze svých hrobů.

O to horší pak byly bitky jednotlivých dřevorubců, kteří se tam o dřevo doslova prali. Les ležel (vlastně dodnes leží) mezi Moravou a Slezskem, a těžbu v něm si nárokovali drvoštěpové z obou zemí. Spory urovnalo až přesné vyznačení hranice mezi Moravou a Slezskem. A od té doby dřevorubci už těžili jen přesně tam, kde mohli.

Ostatně vodní pramen, který v lese vyvěrá, leží přesně na hranici, zřejmě proto, aby z něj mohli pít lesní dělníci z obou zemí, tedy moravští i slezští dřevorubci. A uznejte, může se ta studánka jmenovat jinak, než Hraniční?