Vyprávění o Mariánské skále a o zaklínačích ďábla

Nad městem Ústím nad Labem se téměř u jeho samotných hranic vypíná na břehu řekyLabe Mariánská skála, pod níž se v minulosti rozprostíraly rozsáhlé vinice. Víno, zvanéPodskalské, bylo tak známé, že se o něm říkalo, že se mu nevyrovná ani víno Mělnické.Dováželo se až do Rakous a i tam nemělo víno Podskalské mezi exotickými zámořskými vínysoupeře.

Původ jména skály se váže k době, kdy v celém Středohoří řádil mor. Těžce postiženobylo i obyvatelstvo města Ústí. Na počest ukončení morové epidemie postavili v roce 1688ústečtí na blízké skále kapli. Byla zasvěcena Panně Marii a každoročně se k ní konalapravidelná děkovná procesí. Cestu k původní kapli kdysi lemovala i křížová cesta. Nedalekopostavené kaple Navštívení P. Marie se později usadil poustevník. Žil do smrti v nuznéroubené chýši, oblečen do hrubého řeholního šatu.

Ale zajímavější než příběh opuštěné poustevny byl osud několika místních občanůměsta Ústí, kteří se prý spolčili s ďáblem. Zaklínači ďábla, jak se jim říkalo, uspořádali naMariánské skále seanci, při níž si chtěli vyčarovat bohatství. Měly to být přesně tři milionydukátů. Rozdělit si je měli mezi sebe dva místní duchovní, a to dominikán a františkán,několik ústeckých radních a úředníků a jeden učitel. K obřadu vzývání ďábla si připravili isešitek se zaklínacími formulemi a magické předměty, kterými chtěli za pomoci ďábla získatbohatství.

Jejich plány se vzýváním ďábla ale někdo vyzradil a tak byli nakonec všichni pozásluze potrestáni. Ale protože to již byla doba, kdy se nevynášely rozsudky na základěmučení a ortelem nebyl ani doživotní žalář či dokonce kacířská hranice, byli všichnipotrestáni přiměřenými tresty. Postihly je pouze peněžité tresty, nucené práce v železech nebojen dočasné zbavení práce.

Kaple na Mariánské skále dnes již nestojí a její minulost připomínají jen příběhy, kterése o skále nad městem Ústí nad Labem vyprávějí.