Trpaslíci z Tiských stěn

Severně od silnice vedoucí z Jílového u Děčína do obce Tisé rozkládají se divoce rozeklané pískovcové Tiské stěny. Z hlubokých roklí a soutěsek ční příkré srázy a uvnitř skal vyhloubila prosakující voda za dlouhé věky četné menší i větší dutiny. Podle lidového vyprávění žili v těchto jeskyních trpaslíci. Kutali v zemských hlubinách vzácné kovy a hledali drahokamy. Tak během věků nashromáždili nesmírné bohatství a uvnitř skal byly jejich prací přirozené dutiny rozšířeny tak, že vzniklo celé podzemní město. Původně prý tito mužikové důvěřivě a ochotně lidem skvosty ukazovali, avšak když poznali jejich chamtivost, lakotu i závist, nechávali poklady raději pod zemí. Tam měli své království, v jehož čele byl nejmoudřejší z nich. Na znamení panovnické moci nosil při důležitém rozhodování zlatou korunku zdobenou temně červenými českými granáty. Ty se ve světle pochodní třpytily jako krev. V ruce nosil král trpaslíků hůlku ze slonové kosti ozdobenou tajemnými znaky. Ta hůlka byla kouzelná a měla kromě jiného i moc změnit obyčejné listí ve zlato. Každý trpaslík nosil na hlavě čepičku, která ho rázem, když si to přál, učinila neviditelným. Skalní příbytky krále i jeho poddaných byly krásně ozdobeny a sluneční či měsíční světlo v nich nahrazovaly ohromné diamanty vrhající tolik jasu, že až oči přecházely. Četné drahokamy byly jako kulečníkové koule či jako jablko veliké a visely od stropu na zlatých řetězech. Světla bylo od nich v jeskyních i chodbách tolik, že bylo jehlu vidět na sto kroků. Všech trpaslíků i s králem byly prý tři mandele, nikdy více a nikdy méně. Byli to také samí muži, ženu a děti nikdy neměli. Bývalo jim proto občas ve skalách i při všem bohatství smutno a přicházeli někdy k dobrému sousedu na kus řeči, pohráli si s dětmi, zažertovali i drobné pohostinství přijali a pak se zase obveseleni vraceli do svých skal. tam se pilně oháněli malými hornickými kladivy, až to znělo a zvonilo na všechny strany. Kdo měl dobrý sluch, ten až na povrchu za tichých nocí slyšel tyto zvuky. Jen učení lidé však nechtěli věřit, že jemné ťukáni a cinkání ve skalách je od trpaslíků, a povýšeně tvrdili, že to jen …ani ve vodníky ani ve víly a jen pořád o všem pochybují. Není proto divu, že i pro tiché zvuky zevnitř skal si našli jiné vysvětlení.Mnozí staří lidé však vyprávěli o svém setkání s trpaslíky, a kdo ukázal, že má dobré srdce, vždy se dočkal od nich nějaké odměny. Některému sedlákovi za pohoštění dával dobytek více mléka, ze kterého bylo krásné zlatožluté máslo, jinému vyrostlo na poli pěkné obilí, třetímu se zas dařil chov dobytka, některý opět se těšit pevnému zdraví. I o léčivých bylinách trpaslíci dobře poradili a tak mnohý si ušetřil cestu k lékaři, který tenkrát uměl spíš měšec vyprázdnit než nemoc vyléčit.V té době žil také u Labe lakotný převozník. Ten za svou práci požadoval velkou odměnu, protože chtěl mít brzo hodně peněz a při tom se mu nechtělo příliš namáhat. Trpaslíci však často potřebovali převážet přes řeku, protože navštěvovali vrch Chlum, Hřensko i Jetřichovice. Jednou jich přišlo ku přívozu asi třicet. Převozník, který slyšel o podzemním bohatství, požadoval od každého velikou částku. Co se s prvním trpaslíkem domlouval, posunuli si ostatní kouzelné čepičky na hlavě a rázem byli neviditelní. Převozník kouká a kouká, ale vidí jen jednoho. I převezl ho přes řeku a netušil, že s ním nasedli na loďku i jeho druhové. Na druhé straně opět pohnuli čepičkou a převozník jich znovu spatřil dva mandele. Nestačil se divit a ve své lakotné, ale hloupé hlavě si to nemohl srovnat. A tak vždy převážel několik, ale plat bral jen za jednoho. Takových příběhů, kdy hodný člověk byl odměněn a zlý potrestán, se přihodilo mnoho. Skály u Tisé, Hřenska a Jetřichovic se však během doby staly vyhledávanými turistickými místy a tam, kde se dříve proháněl jen vítr, proháněli se dnes staří i mladí, aby obdivovali přírodní krásy. Trpaslíci asi neměli ke své práci a vycházkám dost klidu a tak se snad odstěhovali jinam, či snad si vykopali hlubší příbytky nebo snad zestárli a zemřeli, neboť tyto příběhy se staly už velmi, velmi dávno.