Krvavá řež ve Velkých Stínkách

Ve třicátých letech 19. století řádila v okolí Bukové hory Přerovská lupičská banda. Jednoho dne přepadla o samotě stojící hospodářství nedaleko Velkých Stínek. K hrůznému činu došlo jednoho mlhavého zimního podvečera roku 1837. Ve světnici spal na peci osmadvacetiletý syn Ignaz Fahry a jeho sestra. Ostatní obyvatelé hospodářství, tedy tři chlapci, seděli u stolu. Pantáta Franz Weigel byl právě v síni zaměstnán hledáním něčeho k večeři ve skříňce na chléb. Matka ležela těžce nemocná v posteli v komoře. Najednou se ozvalo drsné bušení na dveře. Dcera Magdalena šla otevřít v domnění, že je to soused. Do síně ale vpadl cizí muž a zasadil děvčeti tvrdou ránu. Nato padla Magdalena s výkřikem k zemi. Také pantáta dostal těžkou ránu šavlí. Hluk na chodbě vzbudil syna ve světnici a ostatní velmi vylekal. Nikdo ale nevěděl, co se za dveřmi odehrává. Tu se za dveřmi ozval hlas jednoho banditů: „Co tady s těmi?! Skoncujme to s nimi!" Syn se ale postavil nebezpečí se sekerou, jež stála při kamnech. Za dveřmi však bylo více než deset lupičů. Otevřel prudce dveře a vyrazil proti zaskočeným darebákům vyzbrojeným šavlemi.

Na chodbě byla tma a nastal zmatek. Mladý Ignaz mával sekerou kolem sebe a tvrdými ranami se mu podařilo zasáhnout sedm nebo osm lupičů. Největší a nejsilnější z nich se po něm hnal se šavlí, chtěje jej probodnout. Fahry ovšem stačil uskočit a šavle se zabodla do dřevěného futra dveří. V ten moment se mladý muž ohnal sekerou a lumpa poranil. Tento však stačil ještě mladíka srazit k zemi a počal zápas. Silák s ním cloumal po zemi sem a tam, ale pak ochabnul a Fahry byl opět na nohou. Další lupič se po něm hnal, ale Fahry jej zatlačil ku dveřím kuchyně, kde byl vchod do sklepa. V jednu chvíli se mu podařilo dotyčného lumpa shodit ze schodů do sklepa a přibouchnout dveře. Tento hned volal ostatní lupiče na pomoc. Přispěchavší lupiči zatlačili mladíka do kuchyně a hlídali u dveří.

Ostatní zatím rabovali po domě a brali vše, co jim přišlo pod ruce. Těžce nemocnou selku dokonce vytáhli z postele, svázali ji a počali mučiti, aby prozradila, kde jsou peníze a cennosti. Poté zpřeházeli všechna šuplata a skříně s truhlami, hledajíce paklíky s penězi, a všechny obyvatele pobrali, skopali do sklepení a zatarasili dveře. Následně opustili stavení. V domě bylo ticho, obyvatelé se pomalu zbavovali pout. Jeden hoch pak vylezl sklepním okénkem ven a osvobodil uvězněné ze sklepa. Byla necelá hodina před půlnocí. Většina obyvatel domu byla těžce zraněna. Polehali si ve vyrabované světnici, kde je nalezl soused z Velkých Stínek a poslal pro doktora. Ignaz Fahry byl těžce poraněn na hlavě, zrovna tak Franz Weigel, který o sobě deset dní nevěděl a nemohl si ani vzpomenout, co se vlastně přihodilo.

Výše uvedenou historii zaznamenal před necelými sto lety příbramský kronikář podle vyprávění osob, které blíže znaly velkostíneckou rodinu Fahryových. Několikerým ústním podáním se však historie přepadení stala krvelačnější a některé reálie byly vypravěči natolik přibarveny, že byla i přes faktickou pravdivost zařazena mezi pověsti a vyprávěnky. Zbývá jen dodat, že pár měsíců po přepadení statku byla Přerovská banda rozprášena vojáky, většina jejích členů polapena a dána k soudu. Ignaz Fahry pak svědčil v Litoměřicích proti útočníkům. Jeden z nich byl prý dokonce odsouzen k trestu smrti a ostatní dostali okolo dvaceti let těžkého žaláře. Neohrožený Ignaz Fahry se podle některých pramenů nakonec dožil 91 let a zemřel 3. listopadu 1900.