Srdnatá děvečka

Bylo to na podzim, ženy měly přádsky, muži seděli u krbu a řezali louče, zanedlouho všichni si začali povídat veselé příběhy, pak smutné a nakonec strašidelné. Zanedlouou skončila černá hodinka, proto se zvedla Káča, která chtěla také přijít se svojí do mlýna. Řekla, já se ničeho nebojím, klidně půjdu o půlnoci na hřbitov a přinesu hlínu z hrobu starýho Krotkýho, který měl dneska pohřeb. Jak si usmyslela tak učinila. A odešla na hřbitov, sotvaže udeřila dvanáctá. Pár minut po půlnoci bouchlo něco těžkého o dveře u vchodu a když rozespalí otevřeli nalezli přede dveřmi napoloumdlelou Káču s kostmi na zádech. Vytáhli ji dovnitř a kosti zanechali přede dveřmi. Káča vyprávěla, že byla na hřbitově a jakmile zahrabala do hrobu, něco jí vlezlo na záda, začalo rdousit a dusit, až nemohla dýchat, okamžitě začala utíkat až upadla u domu. Proto si myslela, že ji jiný nebožtík se chtěl pomstít a proto se jí držel. Proto druhý den ho zakopali na hřbitově a od té doby Káča na hřbitov v noci nechodila a nebožtíkům dávala klid a pokoj.