Vyprávění o Mariánské skále

Jižní a jihozápadní svahy znělcové skály, která se vypíná nad městem Ústí nad Labem,byly v minulosti pokryty rozsáhlými úrodnými vinicemi. Avšak tato část Mariánské skály nadřekou Labe často ohrožovala pocestné na životě. Uvolňovaly se z ní občas kameny různýchvelikostí a s rachotem se pak řítily po skále dolů.

Vypráví se, že když spěchali obyvatelé z nedaleké vesnice Krásné Březno do kostela,začaly najednou padat dolů balvany. Jeden z procházejících vinařů, oblečený do svátečníhoobleku, taktak stačit utéct. Život si uchránil, ale dlouhé šosy jeho kabátu vzaly za své. Utrhlymu je padající kameny, jako by je prý uřízl.

Nebezpečné skalní převisy se rozhodli měšťané odstranit, a proto se obrátili nacísařský úřad. Ten jim poslal z nedalekého litoměřického vězení odsouzence. Ti nejtěžšízločinci pak byli po dlouhou dobu zavěšováni na lana, spouštěni dolů na nebezpečná místa atam pomocí dlát, kladiv, nebozezů a střelného prachu odstraňovali uvolněné balvany.

Práce to byla namáhavá a obtížná, odsouzence ohrožovala na životě, proto byli prý poúpravách skály za odměnu propuštěni na svobodu.