Jak se vesnička Oldřichov propadla do země

Na lukách nad obcí Lipinou při pramenech Lipenského potoka stála kdysi vesnička Oldřichov, nebo jak jí tehdy říkali Ulrychova ves. Staré listiny se o ní zmiňují ještě ve 14. století.

Pověst vypráví, že kdysi na "ostatky" Oldřichovští tančili a hýřili několik nocí, od ostatkové neděle až do popeleční středy.Toho dne zrána se pojednou otevřely dveře oldřichovské krčmy, kde popíjeli ještě poslední hosté předchozí noci, a ve dveřích se zjevila ošklivá žába. Ta svým skřehotavým hlasem Oldřichovské varovala: „Jestli nezanecháte ihned svých hříšných radovánek, vaše dědina se propadne do země!“ Několik rozjařených hostí se však skřehotavé žábě jen vysmívalo a znovu si dali nalít plné číše…Vzápětí však přišel trest. Za hrozné vichřice, hřmění hromu a úderů blesků se počala vesnice i se svými obyvateli propadat do země, až se propadla úplně…

Dnes spatříte na jejím místě jen hromady kamení a v krovinách zbytky základů lidských obydlí.Za senoseče vyhledávají sekáči na lukách studánku, aby uhasili žízeň. Je-li studánka čistá, zrcadlí se prý v ní i věž kostelíka nešťastné obce…

Staré letopisy nám jen říkají, že tato dědina vymřela za moru, který řádil v našem kraji kolem roku 1348.