Zámek víl

Před mnoha lety žil na bývalém Farském ostrově u Nebočad starý rybář, jemuž se říkalo Cinkenfric. Měl statného syna Kryštofa, který se však nesnesl s nevlastní matkou. Jednoho dne proto naložil do člunu všechen svůj majetek a vydal se po proudu Labe hledat práci a nový domov. Když projížděl kolem Děčína, zvonilo právě klekání. Tenkrát se věřilo, že kdo je při své plavbě uslyší, tomu začne na cestu svítit měsíc a bude mít štěstí.

Kryštof přirazil ke břehu nedaleko Dolního Žlebu, pevně člun přivázal a ulehl v něm. Po chvíli se probudil a uslyšel tichý zpěv. Opět usnul a zdálo se mu o vodní panně, která žije v Labi. Po procitnutí se však velice podivil, neboť ležel ve skleněné posteli. Rozhlédl se kolem a zjistil, že pokrývky, stěny, podlaha a všechno ostatní kolem něj je ze skla. Do místnosti vešla ženská postava, která mu prozradila, že se nalézá v zámku víl. Ten je sto sáhů pod hladinou Labe a žádný člověk nemůže z tohoto skleněného vězení uniknout. Kryštof od ní dostal pantofle vyrobené ze slámy a na ruce si musel navléknout veliké kožené hadry. Bylo mu přikázáno třikrát denně leštit všechny místnosti v zámku. Pustil se tedy ihned do díla, neboť to byl dobromyslný a pracovitý jinoch. Práce mu šla rychle od ruky. Přišlo mu však zvláštní, že za celou dobu spatřil pouze jednu jedinou vílu, která mu nosila jídlo a pití. Tak uběhl celý rok, ale Kryštofovi to připadalo jako pouhých pár dní.

Jednoho krásného dne se probudil opět ve svém člunu na břehu Labe. Vedle něj ležel kožený pytel plný zlatých a střlfrných mincí. Za ně si v Dolním Žlebu koupil rybářský domek a v něm žil spokojeně a šťastně až do smrti.