O pokladu na Nových Hradech

Po smrti Karla Bonaventury Buquoye převzala vládu nad veškerým majetkem manžela včetně nově získaných statků v Čechách vdova Marie Magdalena. Majetek měla spravovat až do zletilosti syna Karla Alberta. Protože však byla zvyklá na pohodlný život ve španělském Nizozemí (dnešní Belgie), do Čech se jí příliš nechtělo. A tak při krátké cestě na nová panství našla co nejrychleji nájemce, který se o majetek postará a hraběnce odvede dohodnutou částku za pronájem.

Ve snaze co nejrychleji vypořádat záležitosti vybrala, snad na doporučení samotného ďábla, první, kdo jí padli pod ruku - bratry von Straden, Filipa a Gerharta. Její volba, jak se ale rychle ukázalo, nebyla vůbec šťastná. Filip Straden bez ostychu plundroval svěřená panství, obíral už tak válkou zbídačené poddané, a ani hraběnce neodváděl řádně nájem. Nashromážděné peníze ukládal do okované truhly, kterou měl uloženou na novohradském hradě. A protože peněz přibývalo, měl pořád čím dál větší strach, že o své stříbro a zlato přijde. A tak truhlu neustále stěhoval. Tu jí měl zakopanou ve věži, tu zas někde jinde. A když náhle zemřel, nikdo nevěděl, kde je truhla ukrytá. Našlo se sice prý pár lidí, kteří poklad hledali, ale bezúspěšně. Správcování pak načas převzal Filipův neméně vykutálený bratr Gerhart. To se ale již hraběnka rozhodla zasáhnout. Gerharta propustila a správu svých statků převzala sama. Částku, kterou dlužili Stradenové za pronájem, vysoudil nakonec až její vnuk Ferdinand, poklad po Stradenech však čeká na svého objevitele dodnes.