Přendaný mezník u Bujesil

Říkali, že na křižovatkách u Bujesil k Chotkovu straší. Chodí prý tam černý muž po polích, na rameně cosi nese, vzdychá a říká: „Kam to dám, kam to dám? Tady to nenechám!“ Lidé se tamtudy báli za tmy chodit. Ale to strašidlo zjevovalo se prý jen hodinu od půlnoci, strachu dost lidem nahánělo. A tak také jednou šel nějaký starý člověk z Bujesil do Chotkova za čiré noci. Šel z hospody a měl trochu v hlavě. U křižovatek tu najednou proti němu od pole kráčí černý chlap, na rameni kámen přitesaný a vzdychá: „Kam to dám? Kam to dám?“ Ten starý člověk nic se toho zjevení nebál. A když zaslechl, co povídá, řekl mrzutě: „Dej to tam, kdes to vzal!“ Tu se ozval ten černý radostným hlasem: „Zaplať ti to, člověče, Pánbůh! Dvacet let tu chodím a nikdo mi neodpověděl, až ty. A takés mě vysvobodil.“ Potom se zjevení ztratilo. Ten starý náraz vystřízlivělý šel dál a vzpomínal, co by to mohlo být. Teprve doma, když o své příhodě vypravoval, přišli té věci na kloub. Sám starý vzpomněl, že býval v Bujesilech sedlák, který přendal sousedovi mezník v poli a u soudu křivě odpřisáhl, že kamenem nehýbal. Za trest musel se po smrti vláčet po polích s mezníkem na zádech tak dlouho, dokud by mu někdo na jeho otázku neodpověděl. A to trvalo padesát let.