Černé umění

Do lesovny na Skalce u Úštěka přišel jednoho podzimního večera krajánek a prosil o nocleh. Pan lesní věděl,že každý krajánek je veselá kopa a byl rád,že na své samotě bude míti společnost. Ochotně jej přivítal a pozval k večeři.

Paní lesní i čeleď dávno již spali a krajánek s panem lesním stále si při dýmkách vyprávěli o podivných svých příhodách.

"Abyste se nedomníval,pane lesní,že jsem jen tlachal,musím vám také něco ukázati z toho,co umím," řekl mezi hovorem.

Vzal plnou hrst ječmene,rozhodil jej po stole a netrvalo dlouho a začal ječmen klíčiti a za chvíli vyrostla stébla na dva palce vysoko a vyhnala lístky. Pan lesní se jen potutelně usmíval a řekl : "Nesmíte si mysleti,že jen vy rozumíte černému umění." Šel k oknu,otevřel vyhlídku,zahvízdnul a hup,do světnice skočil ušák jako tale a rovnou na stůl. Když všecko osení spásl,zase vyskočil ven.

Druhý den ráno se rozloučili. Potřásli si přátelsky pravicemi a řekli: "My si dobře rozumíme". Brzo zmizel krajánek v podzimní mlze.

Také Kolibovský myslivec se v černém umění dobře vyznal. Přišla-li večer nenadále návštěva a masa ve stavení nebylo,otevřel vyhlídku,vystrčil jen hlaveň pušky do černé noci a vystřelil. Pak nařídil pacholkovi aby šel tam a tam,v ta a v ta místa,k tomu k tomu a k tomu stromu. Pacholek šel a pečeni přinesl. Nebylo divu,že takové jiné a čarodějné hokusy pokusy prováděl,neboť měl zaklínací knihu.

Když byly doma přástky,poseděl si raději v hospodě;nejmilejší mu byl hostinec v Kozlech,kde byla vždy družná společnost pohromadě. Jednou také,když o přástkách odešel,pravila jeho děvečka družkám : "Která z vás by chtěla mít nápadníka?"Všechny až na jednu se přihlásily. Děvečka šla do komory,kde měl na polici myslivec ukrytou zaklínací knihu,přinesla ji a začala v ní čísti. Za chvilku otevřely se dveře a vešel ošklivý chasník ve velkém klobouku se širokou střechou a posadil se k nejhezčímu děvčeti. Tak to šlo dál, až všechna děvčata měla po nápadníku vedle sebe,až na tu,která žádného nechtěla. Přes to však nebylo žádné z nich do řeči.Myslivci v hospodě v Kozlech ten večer také jazyk vázl a byl nějak neklidný. Pojednou praví : "Doma v myslivně se něco děje."Zaplatil,vzal klobouk a šel. Když do myslivny vstoupil,zůstal jako zkamenělý. Skočil,vzal děvečce knihu a četl rychle nazpět,listy dopředu obraceje. Jeden nápadník po druhém se zvedali a odcházeli ven. Když všichni nápadníci byli venku,pohladil citelně děvečku několikráte karabáčem po zádech a knihu hodil rovnou do ohně.