Údolí samoty

Lesní cestou přes Ballův kopec směrem ke Svoru půjdeme do malebného údolí, z něhož se dostaneme k obci Radvanci a pak k Novému Boru. Říká se mu "Údolí samoty". Své jméno nosí právem. Ticho vládne celým údolím, samota tu na návštěvníka zrovna padá. Z pískovcové skály vyvěrá pramen křišťálově čisté vody, zpěv ptáků, křik dravců či zabečení srn jen občas naruší velebné ticho. Část tohoto lesa se nazývá Luciino údolí, německy Lotzengrund.

Pověst o něm vypráví:

"Hej, hej, Matěji, vzhůru z postele, dolů do stáje, spěšně si osedláš koně, ptáci se již probouzejí," tak zní volání panským domem ve Svoru pod Klíčem. Pacholek se zamračí, nevrle mručí, že musí ze svého pelechu ven. Krásná paní Schöfflingerová chodí za svítání na lov na okraj nejvyšší a nejstrmější skály. Vesele si švihá bičíkem a pušku ovládá jako nejlepší střelci. Vyjíždí branou a její zbraň se na slunci blyští. V údolí zpravidla brzy zazní výstřel a pěkný tetřev zasažen přesnou ranou padá k jejím nohám. Paní Schöfflingerová vrací se z lovu domů ke svému manželovi, když na východě slunce už vystoupilo nad les a celá vzrušená praví ke svému muži: "Muži, ó kdy by ta dolina byla naše, mnohem milejší by mi pak bylo toto údolí se smrkovým a borovým lesem". Pan Schöfflinger poslouchá přání své manželky. Už příští den odchází z domova, aby splnil přání své krásné ženy. Do Cvikova vede jeho cesta. U radnice se zastavil, dal si zavolat sedláky, aby s nimi vyjednal koupi lesa.

"Vy sedláci cvikovští, co by stálo to údolí tam u Svoru? Hezkou sumu Vám za něj dám, bude-li mi připsáno." Jeho slova letí od jednoho sedláka k druhému, až jeden z nich vystoupil a promluvil za všechny.

"Pane Schöfflingere, protože jsi k nám dobrý, vyhovíme Tobě i Tvé krásné paní. Nechť Tvé je to údolí i s hájem, ať se Vám tam oběma líbí. Ať rány z pušek se vesele ozývají. Dáš nám na každý rok tolik dřeva, co sami spotřebujeme bez jakéhokoliv placení a můžeš si tam vládnout, jak sám uznáš za vhodné." "Souhlasím, nechť to tedy tak zůstane. Půjdeme k notáři, který sepíše listinu a já to rád podepíšu."

Paní Lucie, plná radosti nad výsledkem jednání, pravila radostně: "Tam se budu cítit po celý život šťastná uprostřed lesního ticha, to je pro mě šťastná událost".

Po ní bylo údolí pojmenováno a zůstalo až dodnes. Je hodně známé, ponejvíce však se vžil a užívá název "Údolí samoty".