O ohnivém muži

Laškovský správce po smrti strašil. To prý byl trest za to, že oloupil poddané o jejich pozemky. Jednou dal přesadit hraniční kámen, a co dřív patřilo sedlákům., bylo teď pánovo. A kdyby se někdo ozval? Zavřeli by ho do šatlavy. Když správce umřel, častokrát se stalo., že o půlnoci někdo potkal za dědinou ohnivého muže. Vypadal jako hořící otep slámy, byl přepá­sán řetězem a chodil po polích. Na rameni nesl těžký hraničák, až se pod ním prohýbal, a naříkal: „Kam ho mám dát? Kam ho mám dát?“ Kdo se na toho ohnivého muže pořádně podíval, poznal v něm — pana správce! Každý, kdo ho jen zdálky spatřil, dostal strach a vzal nohy na ramena. Tak strašil dvacet, třicet, padesát roků, noc co noc, za dešťů i fujavic bloudil po poli, rachotil řetězem a žalostně naříkal. Až jednou se odkudsi vracela přes pole jedna děvečka. Byla noc, tma jako v měchu. Tu se před ní zjeví ohnivá postava a naříká: „Kam ho mám dát? Kam ho mám dát?“ Ta děvečka se ulekla a zůstala stát. Pak si dodala odvahy a řekla: „Kdes ho vzal, tam jej vrať!“ V té chvíli ohnivý muž zmizel, nářek a rachocení přestalo jako by uťal, jen prý ještě zdálky zaslechla: „Děkuju ti za ta slova! Jinak bych čekal na své osvobození ještě pade­sát let.“ Na druhý den ráno našli sedlati na poli velikánský hraničák. Ležel zrovna na tom místě, odkud jej dal laškovský správce vykopat. Od toho dne ohnivého muže u Laškova už nikdo nespatřil.

Tip: Znáte už naši hru Strašidlov.cz?