Legenda o Zlatníku

Před více než čtyřmi sty lety vládl na zámku v Moravské Třebové mocný šlechtic Ladislav Velen ze Žerotína. Na jeho dvoře působili učenci, hvězdáři i alchymisté. Mezi nimi byl i italský alchymista Marcus Eugenius Bonacina, který slíbil svému pánovi, že najde zlato. Protože se mu zlato nedařilo vyrobit v alchymistické dílně, vydal se hledat zlatou žílu do kopců mezi Moravskou Třebovou a Starým Městem. Po čase prý objevil místo, kde se v zemi ukrývala zlatonosná ruda. Lidé si šeptali, že mu cestu ukázaly temné síly a že uzavřel smlouvu s ďáblem. Na místě začali horníci razit štoly. Práce byla těžká a nebezpečná. Poddaní museli dřít od rána do večera a za každou chybu je čekal krutý trest. Nejvíce se proti tomu postavil mladý horník Waldemar, syn chudé vdovy z Pacova. Za svou odvahu byl uvězněn a podle pověsti jej Bonacina nechal veřejně mučit. Než Waldemar zemřel, vyslovil strašlivou kletbu: „Ať už z tohoto vrchu nikdy nikdo nezíská jediné zrnko zlata!“ Zpočátku se zdálo, že se nic nestalo. Horníci dál těžili a zlata přibývalo. Jenže brzy se v podzemí začaly odehrávat podivné věci. Ze štol se ozývalo záhadné klepání, jako by někdo tloukl do kamene. Někteří horníci tvrdili, že zahlédli skřeta s planoucíma očima. Jiní slyšeli z hlubin smích nebo naříkání, které připomínalo hlas mrtvého Waldemara.