Pověst o latemarských panenkách

Nedaleko průsmyku Karerpasses seděla jednoho dne skupinka dětí – pasáčků. Jak tak odpočívaly, přistoupil k nim starý muž a zeptal se jich, jestli náhodou nenašly jeho nůž. Děti ho ujistily, že žádný nůž nenašly a hned začly hledat. Najednou se krajem začalo rozléhat večerní klekání. Děti musely rychlet sehnat svá stáda a stařík se vydal směrem k hoře Latemar. Po cestě domů uviděly děti v trávě něco blýskavého; nejstartší z nich, dvanáctiletá Minega, šla blíž a spatřila mezi květinami ležet nádherný nůž se zlatou střenkou. Minega pospíchala za starým mužem a nůž mu předala. Stařík se velmi radoval a slíbil, že čestné nálezkyni splní jedno přání. Rozpačitá Minega si řekla o panenku. “Dobrá“, řekl muž, „přijď zítra i ostatními dětmi, které tu dnes byly s tebou, a bude na vás čekat celý zástup panenek. Můžete si vybrat tu nejkrásnější. Teď už na to není kdy, musíš pospíchat domů, už se smráká a tady se brzy začnou scházet čarodějnice“. Dívka se při těch slovech zalekla, popřála staříkovi dobrý večer a pospíchala k domovu.