Lázeňský vodník

„Za Lázněmi“ bývaly na potoce hned tři rybníčky za sebou a jednoho dne tam na stavidle byl jednou ženou viděn vodník přímo na stavidle jednoho z těch rybníků. Uviděla jak se snaží navléknout nit do jehly a nemůže se trefit. Chtěl si jistě vyspravit kabátek, ale věru se mu nedařilo. Jen ji uviděl už na ni mával a chtěl pomoci. Jenže ona nechtěla s vodníkem nic míti, raději dělala že nevidí a ni neslyší. Vodní se však rozčílil řka: „No počkej hlucháne, dočkáš se! Tu tvou hluchotu ti oplatím!“ A ač byla pak převelice opatrná, po letech zapomněla na dávnou hrozbu a vypravila si k rybníku přemáchnout trochu prádla. Poklekla k lávce, ta povolila a vodník ji stáhl do vody. Ještě že tam bylo mělko a tak se z vody vyštrachala.

Jindy zase šel kolem krejčík a vodník na něj pokřikoval: „Člověče zahoď ten železný sochor! Hej ty! Člověče! Slyšíš? Proč se vlečeš se železným sochorem?“ Krejčík nevěda o čem vodník mluví se nezastavoval a až doma o tom povyprávěl. měl moudrou ženu a tam mu říkala, že tím sochorem vodník dozajista myslel jeho jehlu, jenž měl zapíchnutou v límci. Ta ho jistě před vodníkem ochránila, když si ji pletl se sochorem.